Země zaslíbená

Centrální hala kosmodromu na planetě Aldajerzo páchla jako všechny ostatní provinční díry nervozitou, laciným nadšením a marností. Nekonečnými koridory, navrženými sadistickým architektem a postaveným plně v duchu jeho intencí, proudily davy. Tuctoví turisté, vymetající céčkovými transportéry cingrlátkové světy, přetvořené v megalandy šestákové zábavy, druhořadí obchodníci a nadevše povznesení radikální mladí dobrodruzi dobývající duchovní světy, jež se od těch turistických lišily jen vyššími cenami a okázale nedbalými službami. Jeden druhého pohrdavě přehlížejí a všichni dohromady se snaží nevidět podivné, otrhané a zbědované postavičky, potulující se zdánlivě bezcílně kosmodromem, posedávající u zdí, postávající u všech možných dveří. Alfary. Tu a tam se ruchem přemisťování těl a jiného štebetání pokusí prosáknout smutná melodie s textem, jemuž rozumí jen zpěvák a jeho napjaté posluchačstvo.

Hindema skippa skepp,
fura Sunno skina
Gissingennen.
Hindema nes drusan
fura nes gissingen
Alfaren hejma.


Shromáždění poslouchali onu zvláštní melodii jako bez dechu, na malý okamžik nevěnovali pozoronost nikomu a ničemu okolo. Když zpěvák skončil, ze rtů všech polohlasem splynulo jen tiché Alfarhejm. Pak se pomalu zase rozešli a na jejich tvářích se opět usadil všední výraz.

Kal vstoupil spolu se šesti dalšími muži z odbavovacího prostoru do hlavní haly. Přijeli do tohoto kouta sektoru za obchodním jednáním, i když jak se vyjádřil Her, jejich šéf, tady se dá koupit leda zkažený vzduch. První nádech po výstupu z lodi jeho tezi neodporoval. Teď stáli uprostřed hemžení. Hluk byl tak nezvykle vysoký, že mechanicky přepojili na vnitřní komunikaci modulem.

"Něco na spravení chuti?" zeptal se Naj.

"To není špatný nápad," pokýval hlavou Her. Skupinka se protlačila davem k nejbližšímu automatu.

"Kam ten svět spěje, za dávku kofeinu tu chtějí dva kredity, za kávu celých osm. Vydřiduši," lamentoval Naj.

"Vše na účet našeho obchodního partnera, koneckonců nás pozval, ne?" odpověděl se smíchem Her a nechal svůj modul zapsat cenu na účet hostitele.

"Vidíte ty obejdy, co se tu všude potulují? No, ty v těch podivných hábitech," zeptal se pojednou Her.

"Jeden by řekl, že tohle už je k vidění jen na Okraji a ne tady, v sektoru Lva," překvapeně poznamenal Naj.

Hera cosi táhlo k těm podivným bytostem a neodolal, aby si je lépe neprohlédl. Snažil se být nenápadný, ale pozoronosti neunikl.

"Kale, to jsou nějací vaši příbuzní, ne?" zeptal se napůl škádlivým tónem. Když si ale všiml výrazu v obličeji jmenovaného, došlo mu, že ta pozornost trhanů nepařila jemu, ale dvěma jeho kolegům, právě Kalovi a jeho druhovi, Pemovi.

"To nemůže být pravda..." řekl Kal; spíše to však bylo zbožné přání. Oni, siové, se od lidí lišili minimálně. Vlasy měli spíše světlé, nikdy tmavé, a to i jinak světlé než lidé, skoro jako len. Postavy byli vyšší, byli vůbec protáhlejší. Nejvýrazněji se však lišily jejich dlouhé, špičaté uši, které přimykaly nenápadně k hlavě, byly však nepřehlédnutelné. Stejně tak i na místních obejdech.

Hned potom si mlhavě uvědomil historii siů na svém domácím světě, Farmiru. Byli imigranty, odešli odněkud a našli tam nový domov. Málokterý siu však už věděl proč a odkud. Málokterý to chtěl vědět. Nikdo netoužil žít mezi lidmi jako cizinec, byť lidé je stále i přes propagovanou rovnoprávnost považovali za něco méně než člověka; sami by to ale nikdy nepřiznali.

V okamžiku, když chtěl vysvětllit Herovi svůj původ, skupinkou otrhanců se utvořil špalír a jím přicházel stařec s holí. Kal na něj fascinovaně hleděl a cosi uvnitř jeho hlavy se probudilo a on pocítil k tomu muži náklonnost a úctu.

"Guddag, brussar", oslovil ho stařec. Neměl tušení, co to znamená, ale podvědomě vycítil význam těch slov.

"Buď pozdraven," odpověděl. Her a ostatní facinovaně hleděli na tu scénu, jen Pem, mladší asistent a také siu, stál s obličejem staženým směsicí pocitu ohrožení a nemilého překvapení.

"Nejsprekka alfartung," posteskl si stařec a gestem zavolal jednu mladší ženu. Něco jí zašeptal.

"Jsem ústy Helmarovými a zdravím tě, bratře," řekla ta žena se silným, podivným přízvukem někoho, kdo standardem nemluví často.

"Jsem Kal, tajemník obchodníka Hera."

"Tys' alfar," přetlumočila další starcovo zašeptání.

"Alfar?" zeptal se Kal zaskočen, "co to znamená?"

Stařec údivem rozevřel oči a chvíli zíral v němém úžasu. Pak opět ženě něco zašeptal.

"Jsi muž našeho rodu, alfar," řekla a stařec na podporu těch slov pozvedl svou hůl. "Musíš být. Čekali jsme na tebe."

"Čekali na mne?" nevycházel Kal z požasu.

"Ano, na tebe. Ty jsi naše Loď, naše cesta do Alfarhejmu, do nového Domova."

"Ne," vložil se do toho Pem, "to určitě není." A zašklebil se.

"Ty nás máš odvézt tam, kam naši bratři před dávnými časy odešli. My tu zůstali a čekáme na tebe. Čekáme, že nás odvezeš do nového Domova. My tu zůstali s nadějí, že se k bratrům jednou připojíme. Odkud odjinud by mohl sem přijet alfar, než z Alfarhejmu. Musíš nás odvézt, tak bylo řečeno."

Teď se začal Pem smát hlasitě. Kal jen matně tušil proč. A vůbec se mu to nelíbilo.

"Bláznivý starče," řekl Pem, "nebyl jsem si jistý. Když jsem vás tu ale spatřil a vyslechl si tvá bláznivá slova, je mi teď už všechno jasné. Věděl jsem, že naši předkové byli odněkud odvlečeni na jiný svět, tam, kde nás teď zbytek žije. Ale odvlečeni jsme byli jen proto, aby ten původní náš svět mohli lidé zabrat a využít. Takže ty nečekáš na loď na žadný nový domov, ale do nového vězení!" dodal posměšně.

Překvapené výrazy jak alfarů, tak i Hera a ostatních lidí, mířili na Pema. Kalovi vše došlo. V duši Pemově sídlila hluboká nenávist porobeného, nenávist k těm, kdo to spáchali, k lidem, kterou navíc musel živit den co den mlékem minulosti. Ale ho soužilo ještě víc, to musel být děsivý strach z toho, že by ho někdo mohl označit za ne-člověka nebo srovnávat s těmi zde.

"Alfarhejm. Farhim," Pem sám se zasmál té ironii; domov alfarů,vzdálený domov. "Pojď, starče, něco ti ukážu," a vzal zkoprnělého muže za loket a odvedl ho k nejbližšímu rezevačnímu automatu.

"Jedenkrát Farhim, třídou C," odříkával svou volbu Pem, máchaje rukou v holografickém menu rezervačního automatu. Pak svěsil ruku podél těla a chvíli se nic nedělo. Poté do prostůrku budky vpadlo holo s přehršlí infoglyfů, z nichž ty nejdůležitější hlásaly Cena: 257 kreditů. To stejné pak Pem zopakoval tlumočnici a tak i vyděšenému Helmarovi.

Helmarovy chtěly vyhrknout slzy, ale dostavil se jen bezbřehý vztek a touha přístroj rozmlátit a tomu démonovi s tváří alfara ublížit. Místo toho se však po chvilce stařec jen sesypal k zemi mrtev. O podlahu zazvonila jeho hůl a ten zvuk se nesl nad všemi v hale jako zvon posledního zvěstování. Alfarové zvedali udiveně hlavy, ale jen ti nejblíže viděli, čeho byl ten hlas zvoláním.

 Zpátky