Zúplňovač

Průnik

- 1 -


kaeLrin'z Falmm pomalu scházela ze schodů na malé nádvoří. Pravou rukou si přidržovala dlouhé šaty a levou, na jejíž prostředníku dominoval velký prsten s modrým kamenem, sjížděla kamenné zábradlí. Rychlými krůčky prošla nádvoří a bránu. Tam už čekal 875855 - KIOL, který držel za uzdu jejího oblíbeného koně. Její vůle se dotkla vědomí eLrin podkoního. Ten se hluboce uklonil, podal jí uzdu a šel po své práci. Mrštně se vyšvihla do sedla, pohladila koně po šíji a vyrazila.

Hnala se po cestě, krabaté vyježděnými kolejemi a stopami uschlého bláta po nedávném lijáku. Kopyta odtrhávala drny trávy, snažící se dobýt ztracená území. Svěží vítr probíral svými neviditelnými prsty vlasy Falmm, slunce pozlatilo zbylé kaluže. Kůň sebou trhl. Levá ruka se jí svezla podél boku. Vystrašené zvíře se začalo točit dokola a polekaně ržát. Ezby. Falmmino vědomí pohltil ten pojem. Během okamžiku byl nahrazen ledovým klidem. Prsten začal působit. Falmm přitáhla uzdu, pohladila koně. Ten se zastavil. Slezla z koně. Držíc ho za uzdu udělala pár kroků dopředu. Tam stál Ezby.

Červenomodré oblečení doplněné pláštěm, na hrudi s podivným znakem ve tvaru S, zřejmě symbol hada. Zaskřehotal neznámou řečí: "May I please you, madam, can you tell me where I am ?" Vycenil na ni dvě řady svých bílých, silných zubů. Prsten nečekal. Byl to Prsten Průniku, měl moc posílat Ezby zpátky do Země Hory. Veškerá jeho vůle se vypjala směrem k vetřelci. Falmm přitom zvedla ruku a ze sevřené pěsti vystrčila prst s prstenem. Ezby při pohledu na toto gesto schoval své zuby a široce rozevřel očí a svěsil koutky úst. V okamžiku před tím, než vůle prstenu zapůsobila, si Falmm uvědomila, že se s podobnou reakcí u Ezby ještě nesetkala. "I beg your pardon, madam, but I..." V tom se to stalo. Vlasy Falmm se změnily v jeden obrovský plamen. Hned poté cosi třesklo a Falmm zmizela. Vyděšený Ezby na nic nečekal, natáhl před sebe ruce, prudce se odrazil a odletěl.

- 2 -


Alex seděl sám u stolku v Bloody Academy Clubu. Jednou rukou si podpíral bradu, druhou si hrál s broušenou sklenkou, ve které stěny omýval zbytek ginu. Na pódiu šílela nějaká kapela a její rámus ho zbavil obavy, že by se s ním chtěl někdo bavit. Fádní den končil fádně. Dr.Koniczek jej vyhodil s jeho výsledky za poslední půlrok na zasedání katedry, na jeho přednášku dnes přišlo rekordních pět posluchačů, z toho dva tu čekali mezi jinými dvěma přednáškami a ten zbytek vytušil lehký zisk kreditů. Večer pak stál dvě hodiny na rohu Boon Street a 34té Avenue, marně čekal na Liz.

Nostalgicky hleděl bez mrknutí do reflektoru a čekal, až mu začnou téct slzy. Zář ostře zesílila. Instinktivně vstal. Židle se převrátila, sklenička slyšitelně zadrnčela na dřevěné desce stolu, do které se začal vsakoval gin. Objevila se před ním žena s výrazem děsu. Její vlasy byly jako oheň. Viděl ten ionizovaný vzduch, v úleku žena otočila hlavu a ta hříva plamenů mu přejela po obličeji. Necítil žár, jen měkký dotek bohatých vlasů. Jakási síla ho donutila nastavil dlaň. Na prostředníku levé ruky ho cosi tížilo. Cizí vůle, vynořivší se mu ve vědomí, napřáhla jeho ruku k ženě. Ta mrkla a oči, plné beznaděje, se na něj zadívaly. Ozval se nějaký zvuk a žena zmizela.

Vzápětí ho ohlušila hudba. Nikdo z okolí zřejmě nic neviděl. Pomalu si sedl, zastavil a zvedl sklenici. Opět zřetelně uslyšel cinknutí. Prstenu. Dlouho si prohlížel stříbrný kruh s modrým kamenem na prostředním prstu levé ruky.

- 3 -


Bundu hodil na postel. Sedl si do křesla před televizor. Automaticky sáhl po dálkovém ovladači a stiskl první tlačítko, na které narazil. Obrazovka se modře rozprskla. Hlasatel učenlivě napodoboval rybu. Míhající se válečné scény naznačovaly, že svět se od včerejška nezměnil. Právě přistávající A-10 vystřídaly dva zářivé úsměvy. Kačera Donalda a reportérky v Disneylandu. Ezby. Pulzující rudá skvrna měla podobu právě tohoto slova. Nejistý strach vystřídal chlad. Alex cítil jak se zaťatá pěst napřahuje směrem k obrazovce, prst s prstenem se vyklápí a míří na nebohého kačera. Celé tělo se zelektrizovalo a v jeho vědomí dominoval dlouhý, černý tunel a v něm zmítající se Donald, na cestě do temnoty na druhém konci. Z prstu mu vyšlehl impuls té představy.

Obrazovka blikla, potemněla a znovu se rozzářila. Zmatený hlasatel si narovnal kravatu, papíry před sebou a pokračoval dál s poněkud nervózním výrazem v obličeji. Alex měl nejasné tušení, že chudák Donald už to má za sebou. Sáhl na ledově studený prsten a snažil se ho stáhnout. Šlo to těžko. Vlastně skoro vůbec. Nasadit ho nebyl takový problém, alespoň pokud si pamatoval. Kloub měl úplně bílý a naprosto zřetelně cítil, jak se mu od sebe, s tichým lupnutím, rozchází prstní články. Bolestně si přiznal marnost této snahy. Už už se chystal přestat, když fjúú. Ruce se mu od sebe rozletěly. V jedné držel prsten a na druhé mu začal otékat prostředník. "Mladý muži, to není jen tak, sundat Prsten kaeLrin," pronesl hlas hluboko v Alexově hlavě.

Hledání

- 4 -


Gaarq se vznášel ve svém pokoji. Byl vypnutý. Jeho smysly opustily jeho mysl, která se líně převalovala na temných vlnách nevědomí. Jen jiný qLrin by zaznamenal tetelící se ochranné autonomní pole Medailonu. Naprostá tma a ticho prostupovali každý krychlový centimetr Gaarqovi Modré Věže.

Jak už bylo zvykem qLrin, žili ve Věžích, za tím účelem postavených. Nejenže taková stavba byla z dáli viditelná a uvnitř uspořádaná podle zvyků a potřeb qLrin, ale vzbuzovala u jiných Lrin patřičný respekt. I když to měla spíš na svědomí jejich pověst než hrůzný zjev těch staveb. kaeLrin je tvarem svých Hradů úspěšně napodobovali a tak zubaté a jinak odpudivé stavby jasně ukazovali, kdo v nich přebývá.

Prázdnotu Gaarqova odpočinku přerušil násilný průnik vůle Medailonu. qLrin otevřel své vědomí smyslům. Snesl se na zem a vhlédl se do počitků svých pátrajících čidel. Jeho vědomí zformovalo kouli z bílého světla. V ní se v nepopsatelné změti tisícovky různých údajů Gaarqových smyslů odehrály výstupy Falmm s létajícím Ezby, přenosem mutované kaeLrin do jiné existy a odeslání nic netušícího Donalda do světa Hory s následnou Alexovou snahou o sundání Prstenu. Koule se mlžně rozplynula. Gaarq zavolal svůj ocelově modrý plášť. Zahalil se a s obrovským vypětím začal vrtat díru do předělu světů. Smršť vůle jej vrhla do černého víru, z nějž se vynořil uprostřed Alexova pokoje. Přikázal Prstenu stáhnout se k sobě a ten sjel z prstu jak po másle.

"Mladý muži, to není jen tak, sundat Prsten kaeLrin."

- 5 -


Po počáteční úlevě, které však nebylo ani dopřáno dorazit do bolavého prstu, přišlo zděšení. Ne neoprávněné. Bez zřejmého vědomí, odkud přišel ten hlas, otočil hlavu směrem k posteli, do leva. Ruce mu klesly do klína a jeho vlastní instinkty, doposud pod alkoholickou diktaturou, nestačily zasáhnout a způsobit paniku. Další silný zásah cizí vůle ho přišpendlil hluboko do křesla a zpráva z očí do mozku o " čemsi " strašném tam venku se vytratila do pryč. Hormonální bouře se tedy nekonala.

Opravdu, stvoření, které spatřil by za adrenalinovou spršku určitě stálo. Vysoká postava, takřka celá zahalená do tmavého, snad modrého pláště. I jen to málo co z ní bylo vidět, stálo za to. Prázdné oční důlky, do nichž pronikající slabé světlo televizoru odhalilo, že jsou i zevnitř kryté kůží, místo nosu dvě svislé, dlouhé štěrbiny, v nichž lehce svištěl vzduch na cestě tam a zpět, a prázdná, celistvá plocha v místě, kde bývají ústa. Po bližším zkoumání by odhalil nepatrné jizvy všude, kde se dal čekat zásah, svědčící o současném stavu osoby.

"Promiňte mi to násilí, ale vše jsem učinil jen vzhledem k tomu, že v Yzz se qLrin běžně neobjevují." Slova tanula Alexovi ve vědomí, jako části svítících reklam. Dost dlouhou na to, aby šla přečíst, dost krátce na to, aby nad nimi někdo meditoval. Napětí se zvolna vytrácelo. Alex si promnul prst, otřel lehce zpocené čelo a zvedl prsten k očím. "Prsten 'kaelrin'?"

- 6 -


"Ano, prsten kaeLrin. Ale ve vašem světě je šlechta, ne kaeLrin. Je to všechno složité, ale hlavně se to nemělo stát. Lépe... Stalo se to poprvé."

"Nerozumím zatím vůbec ničemu, ale rád se nechám poučit." Vlivem Gaarqova sedativa se mu po tváři rozlil výraz klidného a snad i trochu zvídavého člověka. "Jen do toho. Přežil jsem toto, přežiju i to ostatní."

"Při vstupu do společnosti qLrin, tady u vás nespíš čarodějů, jsem se učil výklad světa. Jsou tři světy, tři rozdílné ...hmmm... existy. Jsoucna. Moje, říkáme jí Maa, tvá, té se říká Yzz a Svět Hory. O tom se neví, krom toho, že je, takřka nic. Sídlí tam prý Stvořitel, zkrátka někdo, kdo tohle všechno má mít na svědomí a řídit to. Také odtud pocházejí Ezby. Tvorové nezávislí na Vůli. Ten z Hory prý pomocí ní řídí svět. My z Maa jsme všichni Lrin. Něco jako lidé. Dělíme se podle stupně Vůle, která je s námi. Potom jsou tu ještě Ingk, ti od niž Vůle odstoupila. Ti jsou podle mého Mistra jediní nezávislí v bytí. Myslím, že kaeLrin'z Falmm, se stala Ingk, žena s ohnivými vlasy, která ti dala Prsten. A to by bylo zhruba vše."

Mlčení se pomalu měnilo v tmavofialové krystaly, rostoucí s neuvěřitelnou důkladností na všem. Alexův mozek, tonoucí v medové koupeli pomalu, ale opravdu pomalu, dospíval k rozhodnutí udělat něco. Něco... Na hraně jednoho obzvlášť krásného krystalu ticha se usadil nenápadný rubínově červený bod. Tenký záblesk pohladil lom a vyšlehl do prostoru. Jasná zář v mžiku pohltila celý pokoj. Gaarq, který to vše sledoval, vyslal k Alexovi poutací magické pole a začal hloubit šachtu do předělu světů.

- 7 -


Stál. Stál pevně na zemi. Nebo to alespoň tak přesvědčivě působilo. Když se znovu pokusil otevřít oči, nepoznal žádný rozdíl mezi absolutní tmou přechodového tunelu a tou tmou tady. V momentě, kdy několikrát rychle zamrkal, jestli není závada na 'vašem přijímači', se rozsvítilo. Podivnou komnatu osvětlovalo obyčejné denní světlo. Snad jen, že v místnosti nebylo žádné okno či lampa.

"Tak tady jsme jsme v Maa. Toto je moje Věž." Hlas, znící mu mezi ušima, jej definitivně probudil. "Ano, je mi jasné, že musíme najít Ingk Falmm. Ona nás může dovést, kam bychom rádi. Bude to ovšem, při nejmenším, nesnadné. Je totiž nezávislá na Vůli."

Teprve teď Alexovi došlo, co se stalo. Když ještě seděl u sebe v pokoji, napadlo ho... No, něco ho určitě napadlo a ta podivná bytost ho přenesla sem. Vypadá to, jako by se to týkalo té dívky s plamennými vlas: "Ta dívka byla šlechtična, ne, Gaarqu? Alespoň tak jsem to pochopil z tvého výkladu. U nás mívali svá stálá sídla. Takže by šlo najít nějaké příbuzné. Třeba budou vědět, kde je." Z jedné z polic vylétl jasně červený krystal, podobný plechovce od koly. Gaarq jej uchopil oběma rukama. V obou jejich myslích pomalu vyvstávala plastická mapa. Gaarq byl zkušený čteč mapových krystalů. Alex zprvu jen udiveně zíral, ale pak si všiml reakcí mapy na jeho přání. Pohyboval se tam i zpět, orlím způsobem prohlížel svět z výšky a malým zaostřeným kouskem pozoroval detaily na zemi. Mohl nechat zmizet zavazející mraky nebo odstranit vodu z jezera. Naprosto uchvácen touto možností si skoro neuvědomil, jak obraz slábne až k úplné tmě. Zase viděl jen vybavení čarodějovy pracovny a jeho samého. "Do nejbližšího přístavu je to daleko. Vyjedeme už teď." Vydal se směrem ke dveřím. Světlo, o jehož původu Alex nevěděl, se pohnulo spolu s ním. Toto totiž svítil on sám. Lépe řečeno, celý povrch jeho těla, jako jedna velká světluška.

Sešli spletitými chodbami až dolů. Gaarq inaktivoval zamykací pole, impulsem Vůle z medailonu, který mu visel na krku, a otevřel dveře. Mohutné dveře se s teatrálním zaskřípáním a zavrzáním rozevřely. Oba vyšli do relativně teplého jarního odpoledne. Dveře se se stejně banálními efekty zavřely. Zamykací pole zaujalo své místo a jeho částečná vůle vykreslovala do okolí podprahový obraz takřka nedobytných dveří, za nimiž případného násilníka stejně nečeká nic dobrého.

Odkudsi se přihnali dva safírově modří koně. Gaarq i Alex se na ně vyhoupli a medailon vedl koně. Jeli obyčejnou polní cestou. Cestou potkávali mnoho eLrin a eLrin'z. Medailon marně slídil v jejich prázdných myslích po stopách rodu Falmm. Gaarq mu svým neobvyklým způsobem, na nějž si už Alex zvykl, vyprávěl více o Maa. O zbytečnosti mluvených slov, která se používají jen z neznámých důvodů. Vždyť komunikace pomocí Vůle je rychlá, jednoduchá a jednoznačná. Slova jsou dlouhá a matoucí. Dozvěděl se o eLrin, poddaných, vykonávajících práci. Sami nemají žádnou vůli, vše ovládají jen vlastní silou, Vůli jen přijímají. Dozvěděl se i o aeLrin, kupcích a cestujících. K těm mají namířeno. Jsou druh, který zprostředkovává informace. Jsou lepší než paměťové krystaly, poněvadž se rodí a qLrin do nich nemusí investovat vlastní vůli. Umí číst myšlenky a částečně ovládat eLrin. Čtou i eiLrin. To jsou eLrin se speciálním výcvikem. Oni sami Vůli nemají, ale jejich meče ano. Řídí její pohyby, ostří jejich smysly. Meč je plně autonomní. Je zodpovědný jen Mistrovi eiLrin, Jedinému. Jediní se mohou utkat s Ingk, jako rovný s rovným. O kaeLrin už něco věděl. Jejich vůle je spojena s Vůlí jejich prstenů. Jsou schopní ovládat všechny kromě qLrin. Ti jsou snad nejsilnějšími bytostmi Maa. Mají jen Vůli, sídlící v medailonu. Jsou schopní tvořit jiné autonomní vůle, čtou myšlenky i kaeLrin. Nemají žádné organické smysly. Vzpomněl si na děsivou tvář Gaarqa, když ho spatřil poprvé. Jejich vnímání tedy může ošálit jen jiný qLrin. Pak jsou tu ještě Ezby, bytosti z Hory. Gaarq chtěl pokračovat.

Vtom Alex ucítil mocný zásah Vůle svého prstenu. Jeho ruka byla sevřená v pěst a prostředník se pomalu zvedal. Gaarq kolem nich uzavřel ochranné pole. Alex ho spatřil. Byl to škaredý muž s čupřinami rezavých vlasů nad ušima, obrovská, rozmazaná, šklebící se, bíločervená ústa nakreslená na poloshnilém obličeji. Měl na sobě světlezelené široké kalhoty, velké žluté boty a červenou vestu s bimbajícími žlutými knoflíky. V ruce držel několik barevných balónků se nakreslenými obličeji. Klaun. Když viděl Alexovo gesto, chtěl něco namítnout. Prsten byl rychlejší. Balónky vybuchly v ohlušující explozi. Ještě si všimli jak, nitky se zbytky gumy a plesnivé kadeře zplihly klaunovi po tváři. Ten na nic nečekal a rozběhl se. Druhý impulz z prostředníčku jej mrštil do nebe. Ozval se tichý sten a klaun zmizel.

Ochranné pole se pomalu rozplynulo, koně se znova rozjeli. "Tak to byl Ezby. Ten z Hory sem posílá takové bytosti a nikdo neví proč. Tvůj prsten ho zahnal. Je-li však vůle Ezby silnější, může tu tvou zasáhnout. Pak se z tebe stane Ingk. Jako kaeLrin'z Falmm." Gaarq skončil výklad. Koně poslušně klusali a v dálce se už rýsovali střechy přístavu. Neklamné znamení byl až silný zápach ryb, který je zasáhl spolu s chladným závanem větru od moře.

- 8 -


Ulice, roubená nízkými kamennými domky, se táhla pozvolna dolů k molům. Po špinavých dlaždicích se hemžily eLrin a aeLrin. Povozy se zbožím, přístavní dělníci, nákupčí. Před koňmi se rozevíraly nůžky chodců. Jeli pomalu, Gaarq se snažil zachytit nějaký náznak existence Hradu Falmm. Blížily se k moři. Pach zesílil a Alex by dal nevímco za Gaarqovu schopnost jednoduše vypnout čich. eLrin nakládali bedny a košíky na lodi obchodníků, kteří postávali u ramp a krátkými šlehy Vůle popoháněly dělníky. U lodí bohatších aeLrin stál i eiLrin, opřený o meč. Nic z jeho strnulosti nenasvědčovalo tomu, že sleduje každou mouchu, která proletí kolem. Gaarq se zastavil.

"Mám to, " ozvalo se Alexovi. Sesedli z koní. Gaarq šel k jedné z lodí. Cítil jak meč eiLrin začal budovat složitou síť vláken, past pro případ konfliktu. V těle eiLrin se začaly mobilizovat hormony stavu ohrožení. Gaarq citlivě rozvrstvil ochranné pole a část Vůle, ve formě skrytého pole, stačil vyslat ven z pasti eiLrin. Kupec zaregistroval pohyby Vůlí. Jakmile spatřil Gaarqa, lehce se uklonil. Vyměnil si s ním identifikační impulsy a dal příkaz eiLrin k odvolání akcí. Dalším impulsem sdělil qLrin svou ochotu nechat nahlédnout do své paměti. Gaarq vyslal malou část své Vůle do paměti aeLrin. Ta za chvíli objevila potřebnou informaci. Gaarq vytáhl z váčku u pasu malý zelený kámen a podal jej aeLrin. Ten si jej prohlédl, uklonil se a přidal jej na tenký kovový řetízek, který nosil kolem krku. Věděl, jak cenný dar dostal. Nejméně rok se nebude muset obávat žádné choroby nebo zranění. Potom pokynul Gaarqovi a Alexovi, aby se nalodily.

- 9 -


Na obzoru se začala rýsovat pevnina. Tmavé obrysy skal ostře vystupovaly z vln proti blankytné obloze. Bílá pěna se rozstřikovala a zkrápěla ruiny pobřežní pevnosti. I dnes mohutné, zvětralé trosky, nezadržitelně povolovaly pod údery vodního meče. Když vystupovali na řasami porostlé a nebezpečně klouzající molo, zřetelně slyšeli rachot kamenů, uvolněných záchvěvy.

Gaarq se ani neohlédl za vzdalující se lodí, vzal koně za uzdu a pokynul Alexovi. Vedli své koně po cestě dlážděné kameny, stovky let opracovávanými přívaly vody. Gaarq s vypjetím sil udržoval výsek, po němž zrovna šli, suchý. Nebýt toho, dávno by je moře spláchlo, určitě by však uklouzli. V místě, kde se cesta stáčela směrem k pevnosti, odbočili na nevýraznou stezku, vedoucí k lesu. Jeho zelený plášť se táhl od půlky svahu přes vrchol až na druhou stranu.

Tam ústila stezka, vycházející z cípu lesa, na velkou planinu, jíž dominoval obrovský hradní komplex Falmm. Zastavili se. Alex si prohlížel majestátné věže, trčící z hradeb. Čaroděj zpozorněl. Cítil, jak Prsten zachytil nějaký signál. V momentě, kdy Alex pocítil známou křeč v ruce, lesa vyběhl malý, snad desetiletý, kluk. Ječel hrůzou, byl bosý, rozepnutý kabátek od pyžama se mu zaplétal do rukou. Následoval ho řev ještě horší. Asi dvacet až třicet odporných bytostí se za ním hnalo s příšerným jekem. Byli sotva metr a půl vysocí. Měli vytáhlé ruce až ke kolenům, rozpláclá chodidla, krvelačnou grimasu v obličeji s obrovskýma očima, přerostlým nosem a hrozivými zuby. Na hlavách měli železné přílby, někteří měli i hrudní pláty, všichni pak zakřivené šavle. Alex na ně zhypnotizovaně hleděl se vztyčeným prostředníkem.

Prstenové vůli trvalo mnohem déle než zabrala. Hluk a děsivá scéna zmizely stejně najednou, jak se objevily. "Skuruti! Mordor! Tolkien!, " vykřikl najednou. Gaarq vyslal uklidňující výběžek vůle. Ta slova vůbec nepoznával. Přešel slova a vydal se do Alexova vědomí za zdroji těch slov. " Co je to fantazie ?" Alex se pomalu vzpamatoval: " Přece, to, co si lidé vymýšlejí. Tihle nikdy neexistovali. Byli vymyšlení, napsaní. Něco jako paměťový krystal. A ten kluk. Vždyť to vypadalo, jako bychom koukali do jeho SNU! "

- 10 -


Cestou k hradu vysvětlil čaroději existenci snů a literatury. Nejdůležitější už patrně věděli. Svět Hory nějak souvisí s lidskými sny.

Stín hradu Falmm se zvolna otáčel a jejich koně již do něj vkročily. Prudce se zešeřilo, silueta hradu zakrývala téměř půl oblohy. Gaarq oddělil část své Vůle a ta se v podobě orla vznesla a kroužila na hradem. Co tam bylo vidět Alex nevěděl, jen si povšiml, jak se obrysy okolního světa rozostřily. Čaroděj použil nejsilnější štítové pole jaké svedl. Jak jinak, vždyť za mohutnou branou stál kaeLrin Falmm a Vůle jeho prstenu cítila svého druha na Alexově prstu velmi silně.

Zastavily asi pět metrů před branou. Gaarq vydal silný zvuk, podobný gongu. Brána se pomalu rozevřela. Vzduch mírně jiskřil a modré plaménky se rychle zjevovaly a rychle zase mizely. Štítové pole se setkalo s ochranným polem druhého prstenu a asi třiceti eiLrin. Alex ucítil takřka neodolatelnou touhu projít. Gaarq jej však spoutal a ze všech sil se snažil omezil Prstenovou vůli. Mezi tím vznášející se orel umožnil výměnu formalit. Jiskření ustalo, štítové pole zmizelo, bojovníci se rozestoupili. Prsten se náhle uvolnil Alexovi z prstu a odlétl do dlaně kaeLrin Falmm. Alex pocítil úlevu, která do slova a do písmene představovala spadlý kámen ze srdce. Prstenová vůle jej definitivně opustila.

Při večeři, která byla povinností kaeLrin vůči qLrin, neuvěřitelně němé večeři, se Alex nudil. Rozhovor probíhal jen mezi Gaarqem a Falmm. Samo sebou beze slov. A tak bylo slyšet jen cinkání nožů o talíře, popřípadě sklenic pokládaných na stůl. Jediný, kdo nejedl byl Gaarq. Seděl prkenně a vůbec se nehýbal. Když už Falmm dojedl, odklidili eLrin ze stolu, ozvalo se Alexovi: " Jdeme k Ingk Falmm. "

Na konci chodby, kam je Falmm zavedl, byly poctivé dubové dveře s poctivým, bytelným zámkem. Žádná vůle, žádná pole. eLrin 407769 - HWAR otočil klíčem v zámku a otevřel dveře. V holé místnosti, zalité světlem z jejích vlasů, byla ke zdi přikována Ingk Falmm. Vysílením napůl ležela, napůl stála, jak jí to řetězy dovolily. Uprostřed místnosti se začal roztáčet známý vír přechodového tunelu.

- 11 -


Ocitli se zpět v Alexově pokoji. Ingk byla přikována vedle skříně. " Teď je řada na tobě, člověče," ozvalo se Alexovi v hlavě.

V laboratoři budovy III katedry instrumentální diagnózy lékařské fakulty bylo ticho rušené jen vrněním chlazení počítače a klapáním klávesnice. Gaarq stál ve své strnulé poloze vedle lůžka s Ingk Falmm. Dívka, omámená sedativy, ležela se spoustou elektrod ve svých plamenných vlasech. Oproti standardnímu vybavení přibyl modem pro virtuální realitu, přílba s vodivým oblekem a elektrody. Klapání ustalo a na obrazovce se míhající symboly, svědčící o usilovné práci počítače, vystřídala jediná otázka: READY? Alex upevnil čaroději elektrody na čelo a sám si oblékl kombinézu a nasadil přílbu. GO.

Nalezení

- 12 -


Stály na strmém, skalnatém svahu. Směrem dolů se táhla cesta takřka nekonečně a končila v mlžném oparu, aniž by bylo vidět úpatí. Vzhůru se zdála být stejně dlouhá. Tam však bylo vidět cíl. Budovu na samém vrcholku Hory. Vydali se nahoru.

Zdálo se, čím více ušli, tím více jim zbývalo. Gaarq nebyl unavený, zato Alex už sotva pletl nohama. Čaroděj pro něj nemohl nic udělat. Jeho medailon byl němý.

Usedli na kámen nedaleko cesty. Šli už velmi dlouho. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by se pohnuli z místa. Nestřídal se den s nocí, nikoho ještě nepotkali. Alex vstal a zlostně udělal několik rozhodných kroků směrem dolů. V tom okamžiku stáli u brány panství na Hoře.

- 13 -


Vešli. Ocitli se v kruhové místnosti, dokola lemované dveřmi. Třistašedesáti pěti dveřmi. Sebemenší nádech se rozléhal jako lavina. Jedny dveře se otevřely. Vyběhl muž. Byl udýchaný a vystrašený. Samopalem provrtal dveře, kterými přišel. Těkavě se rozhlédl a zmizel v jiných dveřích. Proděravělé dveře rozkopla noha v bagančeti. " Vóst der bléde kerl? " Tři muži v uniformách mířily na Alexe a Gaarqa. " Zý visn jazó niks. Nakom hans. ", řekl jeden, odhodil špaček cigarety a vydali se pryč.

Alex s čarodějem došli ke dveřím. Pomalu je otevřeli. Byli v úplně stejné místnosti. Jen uprostřed prováděla nějaká dívka striptýz. Ozvalo se sotva slyšitelné zazvonění a dívka zmizela. Z jedné kachličky vyrostl keř. Prudce vzplál, až nakonec z něj byl ohňový sloup. Vynořil se starší muž s prošedivělými, ale velmi dlouhými vlasy. Měl na sobě tričko s nápisem: I AM THE ONE WHO IS. Levou přední kapsu jeho džín napínala erekce nebo zmuchlaný kapesník. Se slovy 'už jdu, Marie' odešel nejbližšími dveřmi.

Chvíli rozpačitě chodil Alex od dveří ke dveřím. Za všemi bylo vždy to stejné. Chystal se právě kopnout do zdi. V tom místě se objevila dvířka. Byla stěží čtvrtinová, oproti ostatním. Byla na nich jmenovka, psaná jednoduchou kvadrátní majuskulí: TOTALIZÁTOR.

Alex otevřel dveře. Místnost připomínala vnitřek briliantu. Za nějakým obstarožním a vrzajícím strojem seděl smějící se muž a zpíval: "Toč se a vrť, můj kolovrátku, neb adventu již nakrátku..."

Vyrušilo ho ticho. Když se znovu rozhlédl, viděl jen uklízečku v sále klubu, jak si zpívá jakousi obskurní písničku. Pomalu si sedl, zastavil a zvedl sklenici. Zřetelně uslyšel cinknutí. Prstenu. Dlouho si prohlížel stříbrný kruh s modrým kamenem na prostředním prstu levé ruky.

 Zpátky