Pořádek a bezpečnost především!

zápisky loajálního občana

Trajler kontejnerů s biologickým odpadem, pocházejícím z havárie v biotechnologické továrně na výrobu potravin pro personál ve vodíkové těžební kolonii Irotarků u Saturnu, místo aby skončil ve Slunci, tak díky autopilotnímu systému poškozenému slunečním větrem vysypal svůj náklad v syrské poušti.

Rytíř Hugues de Payns a jeho malá skupinka rytířů a místních  průvodců se na cestě do Svaté Země ztratili v poušti někde mezi Cařihradem a Damaškem. Vyhladovělá, žíznivá a napůl zešílevší banda nalezla v poušti roztroušené kontejnery s oním odpadem. Některé se cestou k zemi rozbily, některé ne. Z těch rozbitých se však neomylně linula vůně jídla. Rytíři si pomysleli něco o maně nebeské a vrhli se na obsah kontejnerů. Nikdo, ani sami původci dotyčného odpadu, nemohl tušit, co za jiných okolností nevábný obsah způsobí. Rytíři upadli do komatu, v jehož průběhu se změnili k nepoznání. Kdysi patrně úplně normální mužové stali se génii, jejichž schopnostem nebylo rovno.

Mezitím a jistými dvěmi dalšími významnými událostmi uběhlo na dvěstě oběhů oné třetí planety kolem centrální hvězdy. Hloubková kontrola radarových záznamů likvidační služby našla nesrovnalost. Zkrátka není nad pořádnou kontrolu. A co kontrolní komise zjistila? Nu, nedošlo k potvrzení impaktu automatickým systémem, jen manuálně, z odpalovací rampy. Dodatečně někdo zfalšoval potvrzení automatů, ovšem jen velmi primitivně. První podrobné zkoumání podvod odhalilo. Rozborem bylo zjištěno, že kontejner s odpadem zamířil ke třetí planetě systému a velmi pravděpodobně mohly některé jeho součásti dosáhnout povrchu planety. To ovšem zavánělo řádným průšvihem a kontrolní komisař se už těšil, jak někomu zatopí.

Shodou okolností si v tu stejnou dobu dali setkání irotarkští xenosociologové, kterým začaly být podezřelé některé věci na třetí oběžnici místního slunce, zvané Mnu. Společnost se tu začala ubírat cestami, jež nepředvídaly ani ty nejdivočejší modelové simulace. Všudepřítomný agent tajné irotarkské policie Tru si postřehy vědců pečlivě poznámenával a pak je zapracoval do hlášení, které zkazilo první pracovní den po dovolené jeho šéfovi. Průser jak hrom.

Hrubý nástin faktů... tak tedy, zájmová skupina zvaná templáři, místo aby byla zlikvidována některým ambiciózním monarchou, los padal na krále francouzského Filipa IV., kterýžto dlužil Řádu pěknou hromádku peněz, nebo samým papežem, který měl také zaťatou sekeru, tak místo toho se tahle povedená parta ujala vlády nad kontinentem zvaným v domorodých jazycích Evropou. Původem nadšenecká banda nudících se šlechticů, kteří vyrazili oděni v plech pod vedením výše zmíněného rytíře Hugues de Payns za dobrodružstvím do Palestiny, začala rozhodující kapitolu dějin na svém kontinentě. Původně podporování církevními i světskými autoritami se účastnili nábožensky motivovaných bojů, ale krátce po upevnění svého postavení, se jejich aktivity rozmnožily o služby bankovní, vojenské a jak se dnes módně říká i eskortní, tj. obchodovali s bílým masem. Nejen to. Nikdo dnes neví, co přimělo konkláve po smrti papeže Klimenta V. zvolit jako nového Kristova náměstka právě velmistra Řádu templářského Jean de Molay. Věci pak nabyly spádu přímo horempádního. Mocí vojenskou došlo ke zrušení tradičních státních útvarů, monarchové se ocitli, ti šťastnějí na útěku či ve vyhnanství, ti méně šťastní a tvrdohlavější v žalářích a ti vyloženě zpátečničtí na popravištích. Proběhla správní reforma zavedením správních okresů v čele v komtury, nad nimiž stála jen konkláve, jejíž osazenstvo bylo též občerstveno, a sám papež-velmistr. Tento efektivní systém, do důsledků rozvedená římská metoda, dokonale rozbil možná centra odporu tak, že se v okresech nacházely vždy minimálně dvě znepřátelené skupiny, takže k dohodě k boji proti společnému nepříteli nedocházelo díky zaslepenosti vlastní malostí. Řád triumfoval. Ovládl Evropu, Malou Asii a Přední Východ. Jeho ambice krystalovaly ve formě šíleného zbrojení, výstavby loděnic a jiných chvályhodných činností, jež měly vrhnout do náruče Řádu další území. A ani na poli diplomatickém Řád nelenil... a to nikdo ani zbla netušil, co za tím vším stálo...

Ale ani irotarkští nespali. Průser s pár barely odpadu se rozrostl na průser v pravdě planetárních rozměrů a volby byly za dveřmi. Prezident Irotarkské Federace Světů nechtěl opustit pro druhé volební období své teplé místečko a proto musel, chtě nechtě, demonstrovat dodržování zákonů. Voliči, vybaveni selektivními čivy, si politických událostí všímali zásadně vždy jen tehdy, šlo-li se k volbám. Což poskytovalo a poskytuje politikům spoustu volného času, ale také sebou přináší dramatický vír předvolebních klání. Úřadující Prezident byl jedním z těch, co mají schopnosti zastávat svůj post. A tak v okamžiku, kdy opozice začala zkoumat půdu pro možný protiútok vedený podél čáry práv bytostí mimo Federaci na vlastní, neovlivněnou historii, v tom okažiku už byl plán na likvidaci tohoto pokusu nejen upečený, ale z valné části i snězený.

Přední agenti rozvědky a týmy vědců pracovaly neúnavně na odhalení podstaty problému. Únosy předních představitelů Řádu a jejich vivisekce naplnily Prezidentovy nejhorší obavy. Biologický odpad byl nejenom odpadem, ale také odpadem nebezpečným. Ne tak pro irotarky, ale pro lidi. Krom pozitivního efektu na intelekt dotyčných, způsoboval též podstatné fyziologické změny, jež z templářů učinily nadlidi. Odolní vůči nemocem, nesmrtelní, inteligentní a sterilní. Tento nedostatek, ač oni to za nedostatek nepovažovali, neb je chránil před šílenstvím pohlavních vášní, byl u nich vynahrazen velmi prostou metodou rozmnožování. Polibkem. Bylo-li třeba nového bratra, prostým výběrem vhodného lidského nosiče se pomocí slin do jeho těla vpravila molekulárně biologická mašinerie, jež dotyčného během sedmi dnů úplně přestavěla. A bylo to.

I templáři, nemajíce mezi ušima vítr, pátrali, kam se ztrácejí jejich bratři. Vyvinuli taktéž značné úsilí, ale irotarkští měli nejen technologický, ale i časový náskok. A tak v okamžiku, kdy už už bratru Noelovi svítalo, přesně v tom okamžiku se mu za zády zhmotnil agent Kwa a poněkud lámanou latinou ho požádal, aby nekonal zbytečné pohyby a stál na místě. Bratr Noel, krom úlevného zadostiučinění z potvrzení výsledku svých úvah, pocítil ještě hlaveň šikovné ruční laserové pistole na páteři. Před jeho zraky se v prázdném prostoru rozsvítil obraz, přímý to přenos Prezidentova projevu.

"Vážení spoluobčané, milí přátelé. Mám tu čest vás dnes informovat o významné události, jež potkala Federaci. Pořádkovým a bezpečnostním silám se pod mým vedením podařilo překazit šílený plán opozice na rozvrat státu a naší křehké demokracie. Tito nenávisní štváči rozpoutali nejběsnější kampaň proti hlavě státu, jakou dějiny pamatují. Neštítili se dokonce zneužít obyvatel planety Mnu. Součástí jejich plánu bylo změnit a ohrozit jejich společnost a pak z toho obvinit, za podpory falešných důkazů, představitele státu a jeho vládu. Naše bdělost a ostražitost však tento hanebný plán překazila. Teď my bude soudit strůjce komplotu za jejich zločiny, jež se měly obrátit proti vám, občané, jež jste reprezentováni svou vládou. A tak spravedlnost opět nabyde vrchu nad zlotřilostí a svévolí. Vážení občané, pořádek a bezpečnost především! Děkuji za pozornost."

Pěkný projev, že? S patrnými důsledky, 62 % v prvním kole a s lídry opozice v báni. Jó, ten nešťastný manipulátor s radarovými daty byl členem opozice. Je třeba dodat ještě něco víc? Snad ano. Největší a první mírová operace irotarkských ozbrojených sil byla naplánována do posledního puntíku...

"Klít arusenáhorú, nýs sefám néstané," pronášeli asynchronně jako špatní ochotníci členové přepadových komand směrem k udiveným lidem, když se vyhrnuli z invazních modulů, míříce na cokoliv, co se pohnulo zatraceně těžkými, drahými a nepřesnými phaserovými puškami. To prvé i to poslední bylo potvrzeno záhy po výsadku. Skupina nomádů severně od Černého Moře se nejprve ulekla, když se invazní modul snesl s nebe a z něj se vyrojila četa C34. Když ale dotyční zůstali stát, a někteří dokonce poklekli, vůdce nomádů vykřikl: "Perte je, dokud nevědí kerá bije". Jeho muži byli zkušení veteráni mnoha potyček. Dva zůstali u koní a zbytek se vrhl s křikem na vetřelce. Oblohu proťal paprsek z phaseru a neškodně disipoval v atmosféře. Druhý výstřel pak zpekl půdu i s nohama onoho ostrostřelce, když se dotyčný pokoušel vystřelit, zatímco mu chrabrý Ahíd rval pušku z ruky. Ahíd si ničeho ani nevšiml, jen mu pak bylo divné, od čeho má spálenou ruku, když jen tím těžkým klackem bil toho cizího troubu po hlavě. Většinou však byly podobné incidenty rychle zvládnuty a mírová mise zdárně započala. A jak skončila? Vyprávění tohoto příběhu už nechám na někom jiném... Vy toho ještě nemáte dost?


V 1119 založil Hugues de Payns (+ 1136) Templářský Řád (původně hrstka francouzských rytířů ochraňující poutníky v Palestině), 1128 schváleni koncilem v Troyes, patronem (sv.) Bernard de Clairvaux, hlavní náplní se stal boj s nevěřícími, adoptovali řád sv.Benedicta. Symbolem jim byl bílý plášť s červeným křížem. Od 1/2 XII. století největší bankovní instituce v Evropě, po pádu Akkonu 1291 ztratili pozice v Palestině. Konflikt z roku 1307 s Filipem IV. vedl k inkvizičnímu soudu a zrušení řádu v roce 1312 papežem Klimentem V. a Jean de Molay, poslední velmistr byl roku 1314 upálen. Krom Portugalska, kde byl řád tranformován na dva nové: Kristův Řád (potvrzen 1319 papežem) a monteský řád sv. Valencie, veškerý majetek přešel na johanity, byť v praxi zůstal v rukou světské šlechty.

 Zpátky