Saga siglar

aneb Příběh námořníka

(útržky z deníku jarla Johansona psané cestou do země Vinland)

My, král Lejf Tórson pověřujeme jarla Johansona Handströma cestou objevnou, kterážto by ku prospěchu království byla. Dále pak dopodrobna cesty vylíčit, aby zachována byla pro pokolení budoucí. Do posádky nechť si vezme své nejvěrnější, tak zní má vůle.
Lejf Tórson

V mrazivé ranní mlze jsme se vydali na cestu. Vál příznivý vítr a plachty se spokojeně vzdouvaly. Moře bylo neobyčejně zelené a spokojené slunce se zubilo hltaje tmu a mlhu. Pořád nás ještě zlobí lanoví hlavního stěžně. Některá lana se třepí jak slova zbabělce. Teď si vzpomínám, že těsně před vyplutím nebyl Mjör Johanson zcela v pořádku. Hvar Fönfsund mi zase zatajil, že není svobodný. Problémy už od začátku. Při odpoledním lovu ryb posádce k jídlu, spadl Hropt Ratquist do vody. Když ho vytáhli, byl bez sebe, jen co se probral. Začal povídat, co prý v té vodě viděl. Byly to sice jen zmatené bláboly, ale Stafan Pär Inge Tälberg a Lars Larson, ti ho ošetřovali, mu naslouchali téměř bez dechu.

"Zelená mlha je protkána nitěmi jak roucho krále. Slaná voda mi náhle připadala sladká jak med na podzim sbíraný. Před očima se mi začala míhat barevná kola. Uslyšel jsem sladké volání Nerthiino. Tu se však přede mnou objevila hrozivá rozšklebená tvář vodního hada Midgarda. Zděšeně jsem zamával rukama jak ptáci, když létají. Chtěl jsem uletět pryč, tu mne obklopili strašliví a nepopsatelní služebníci Jörmungandovi, mořští pavouci a netopýři. V hlavě se mi zatmělo a náhle jsem ucítil vzduch. Zhluboka jsem se nadechnul a více si nepamatuji."

Je to krásná pohádka. Může děkovat Nerthii, že se z toho dostal. První den na Snäfelsu se chýlí ke konci, když toto píši. Poslouchám s Karlem Johansonem zpěv Ejríka Skalda u kormidla.

Ráno, když jsem vylezl ze svého místa za stěžněm, jako by mne do nosu praštil. Vše, kromě vesel, bylo obrostlé bílým mechem. Plujeme vstříc Hel. Veslaře není skoro vidět, jak jsou zahaleni do mlhy výdechů. Brzy se objeví plující led. Od včerejšího dne mne trápí stav Bálejga Wuströma. Bylo to s ním hodně špatné. No dnes vypadá lépe a snad se z toho vylíže. Já a Karl Johanson jsme mu včera chystali lék. Dej Göndli, ať bude zase zdráv! Kjalar Rénjsten, největší povaleč z posádky, hrál s Vidurem Hurrnhjálmem v kostky. V přítmí mne neviděli, vešel jsem a jak se polekali, Vidur Hurrnhjálm mi nasadil džber, ve kterém byla voda, na hlavu, aby mohli utéci. Zapomněli, že z malého pokojíčku není kam, neb jsem stál ve dveřích. Hbitě jsem si sundal džber a tu mne poznali. Řekl jsem si, že je potrestám, ale trest udělil sám Ódin. Dyggvi Alonsten v domnění, že někdo někoho vraždí, vtrhl sem a začal svými tvrdými pěstmi rozdávat rány. Včas jsem se skryl a Dyggvi Alonsten dokonal trest boží. To byl velmi těžký den.

Zima stále pokračuje. Není to však nic vážného. Poprvé mne napadlo, proč sladká voda zamrzá a slaná jen v království bledé Hel. Jest ještě mnoho nepoznaného a lidským očím skrytého, co burcuje ducha. Zapřáhnout vše za koráb. Cestou vpřed. I mne některé otázky tíží jak kámen kotvu. Zlomyslný Loky mi svým lišáckým ohonem hlavu vymetá, ale jen čarovný kámen Larse Larsona, kterému říká Völvin kámen, nás vede spolehlivě dál přes mlhu, bouři a bludné ledy.

Egil Rethärson a Budli Lobbenberk se chovají divně. Jeden jako listí ve větru, druhý nevinně a zároveň se mu lesknou oči. Ani jednomu se nedá věřit. Hnikar Kensun zase nečekaně vybuchne kvůli každé maličkosti. Běsní, ale za chvíli neví, že se rozčiloval. Velikým překvapením,a ne jen pro mne, byl Ejrík pěvec. Jistě se nebude zlobit, když se pokusím jeho píseň po nejlepší paměti zapsat.

Nyní vám povím, co vše od báby své mám. O sporu mocné ásovny Frigg a obryně Laufej. To, proč Laufej se skřípěním každé ráno skloní hlavu před jasným svitem Baldra, ale obě před matkou smrtelného člověka. V jedné zemi žil Mannaz a ten byl všeho příčinou. Mocný Tý, jeden ze tří, měl dceru Fylgju. Při pohledu na ní kámen se tavil. Drahokam přezářen byl její krásou a rudé květy ze zahrad Friggy bledly a lezly zpět do země. Tý ji hlídal jak poklad nekonečný a velice rozmýšlel, když přišli mužové ji žádat. Přišli Mannaz, Baldr, syn Friggy, a Loki, syn Laufejin.

Se zásobami je to zatím výborné. Brzy bychom měli doplout do Färrsu a tam zásoby doplnit. Pak je cesta nejistá. Jak nás vezmou v Grönlandu a kdo? Zda-li najdeme Vinland? Počasí je pořád stejně špatné. Mráz uprostřed tekuté vody. Jediné co zahřívá je pivo a kožešiny. Jsem dnes velice unavený. K poledni měl Bálejg Wuström záchvat. Bylo to těžké a ne asi bez následků. Také dnes musím pochválit Ygga Ksenthjälma. Lehce namrzlá dřevěná podlaha se dnes mohla stát Dyggvimu Alonstenovi osudná. Kdyby se Ygg Ksenthjälm zrovna nepoflakoval na zádi, skončil by v objetí Nerthy. Ódin si s námi zahrává. Buď nám Tór milostiv.

Nepříznivé počasí pokračuje. Hodinové sněhové bouře dokonale vysílí posádku. Podle propočtů Bálejga Wuströma jsme správně přistáli na Färrsu. Místní jarl se sice naší výpravě vysmál, ale jinak nepodnikl nic proti. V pokoji jsme mohli dokoupit vše. Potraviny, nová lana a oblečení. Původně jsem uvažoval zanechat tu méně poslušnou část posádky, jenže jsem si neuvědomil, že by to byl jejich hrob.

Podařilo se mi též zachytit další část Ejríkova vyprávění. O tom kdo se stane mužem sličné Fylgji má rozhodnout největší válečník mezi válečníky, sám Tór. Ten sám dlouho přemýšlel jak rozhodnout tuto nepříjemnou při. Nejprve chtěl muže sám vybrat. Nechtěl si však nikoho z nich rozhněvat. Pak chtěl vše nechat na samotné Fylgjě, ať sama vybere kdo jejímu srdci nejmilejší. To však nechtěl otec. Nezbývá nic jiného než pro statečné bojovníky vymyslet klání.

Den odjezdu z Färrsu byl den nestřežených nástrah. Večer se nečekaně oteplilo, leč za úsvitu opět přituhlo. Paluba se stala jednou velikou zamrzlou řekou. Neustále se ozývaly duté rány a příšerné klení. Hropt Ratquist mi dnes mnohokrát úspěšně pomohl, ač sám končil v mnoha komických kotrmelcích. Lars Larson a Stafan Pär Inge Tälberg dnes zkoumali a prohlíželi divný pomalovaný kus papíru, kterému na Färrsu říkali mapa.

Cesta začíná být vyčerpávající. Už jsme úplně v zemi studené Hel. Vodou plují bludné ledy. Je stále větší zima. Karl Karlson kdysi pracoval na statku našeho jarla. Dlouho, skoro celý den jsme si povídali o službě u našeho jarla. Po večeři mi Hropt Ratquist donesl starý lodní deník. On jako jeden z mála umí číst. Ta kniha je prý po jeho pradědovi. Jmenuje se Änemál. Tenkrát jednomu jarlovi patřila jedna loď. Sigfödr Äne prchá na své lodi Njörd pryč z hořící osady, kterou zapálili nepřátelé. Bouře jej zahnala až do neznámé země. Zde žil mnoho let. Pak se vrátil již s dědem Hropta Ratquista domů. Od té doby se prý ten deník uchovává jako cenný poklad pro potomky.

Opět začínají nepříjemné problémy s Egilem Rethärsonem. Možná, že jsem si na něj bezdůvodně zasedl, ale jeho chování je mi krajně nepříjemné. Problémů je víc než dost. Bálejg Wuström měl opět záchvat. Je to velice hodný a schopný chlapík, až na ty nešťastné příhody. Vybyl mi díky Tórovi čas a tak jsme s Karlem Johansonem, Vaemanem Brusholmem a Hvarem Fönfsundem alespoň v kostky hráli.

Počasí se začíná podezřele měnit. Je čím dál víc tepleji. Völvin kámen ukazuje stále jedním směrem. Buď je Lars Larson podvodník, nebo už zase probíhá pověstná válka mezi Ásy a hrímtursy.

Toto je další část Ejríkova příběhu. Úkol zněl zkrotit Ódinova koně Sleipnira. Všichni tři byli uvedeni před boha bohů, mocného Ódina. Ten jim pravil takto: Můj kůň je nejmoudřejší z koní a pozná co je ve Vás. Toho kdo je zbabělý a nečistý, shodí. Strašná jak ohnivá země Múspel je noc před ránem, kdy rozhodnuto má být velké a důležité. Na druhý den byli odvedeni ke stáji Sleipnirově. Mohutný, jak sníh zářící Sleipnir, vzpíral se, když přišli. Důkladně si ho prohlédli a zůstal tu první, Loki. Sleipnir se vzpouzel, avšak Loki se naň vyšvihl. Kůň začal vyhazovat. Nic nepomáhala nečistá kouzla Lokiho matky. Loki spadl. S hluchým zaklením se změnil v krkavce a odletěl. Baldr už ve dveřích pozdravil. Kůň zmateně ztichl. Pak ho konejšil sladkými slovy, až Sleipnir nevěděl čí je. Pak se naň Baldr opatrně vysápal. Kůň stál. Baldr ve zkoušce obstál. Ještě měl slovo člověk Mannaz.

V dáli se už začínají zelenat pahorky Grönlandu, náš první cíl. Zima zatím opět polevila. Dnes v noci sice vědra zamrznou, avšak dvě hodiny po svítání jsou tekutá. Posádka se už dobře zná. Je vidět kdo je čí přítel. Nelíbí se mi kroužek kolem Dyggvi Alonstena. Ten může být nebezpečný. Často s přáteli v jídelně hrajeme v kostky. Nejčastěji s Hvarem Fönfsundem, ale i Vaemanem Brusholmem a Vidurem Hurrhjaälmem. Dnes jsem si doslova uvědomil, že na palubě jsou taky bratři Nihalson Livistsundstöm a Nihal Nihalson. Ale vůbec mi nechyběli. Pochválit však musím nejvěrnějšího z posádky a nejstarostlivějšího mého námořníka Svana Sormholma, za pilnou a účinnou pomoc.

Únava mne zmáhá. Zlé síly nepřejí mi štěstí. Nejmocnější bohové pomozte mi. Logi Rígmud se přátelí s Hrólfem Tafulhjölmem. Dyggvi Alonsten mne dráždí. Budli Lobbenberk provokuje Vaemana Brusholma. Jen věrní mi zůstali. Připoután k posteli řvu, jak kdyby samotnou Nerthu chtěl vyrušit. Též Abel Bjeldarl neočekávaně onemocněl. Zdá se, jako by vlci běhali po třpytu moře a vyli na měsíc. Hrůza se šíří peklem ticha jak bouře po obloze. I Ejrík oněměl, ač písně své pěl. Hukotem vln smeteny na dno. Divocí oři s kovovou kůží. Srdce zmrzlé na slunci. Pojď a mocně zaržej, ať i pyšný Ódin skloní hlavu. Mohutně zadup kopyty, ať se země třese a v záchvěvech uroní vzlyk. Ó mocný koni, duše má.

Dnes jsem se probudil z dlouhé nemoci v posteli u grönlandského krále. Šťastně jsme přistáli. Naše obavy byly zbytečné. Po té, co jsem upadl do úradku zrádného Lokiho, převzal velení lodi Logi Rígmud a šťastně nás dovedl až sem. Všiml jsem si, že jsem byl jednou natolik při sobě a udělal zápis. Sám se divím, co jsem tam tenkrát napsal. Z toho co mi povídají různí návštěvníci si dělám obrázek toho, co bylo na lodi. Bálejg Wuström měl a má zase záchvat. Karl Johanson a Abel Bjeldarl onemocněli až zde na Grönlandu. Pilně se prý o mne starali Hvar Fönfsund, Ejrík Skald a Hropt Ratquist. Ten prý mne také zapsal další Ejríkova vyprávění.

A zde končí příběh Ejríka Skalda. Nejprve si našel náčiní na čištění koní. Donesl si ve štoudvi oves a v náručí seno. Vyčistil koně. Uklidil stáj a založil mu krmelec. Kůň spokojeně zařehtal, sklonil hlavu a k údivu přítomných promluvil. Tebe Mannazi určuji za vítěze a zmlkl.

Náš kapitán znovu těžce onemocněl. Toto jsem napsal já, Ólafson Blindi, lékař krále Tórsona. Pomalu umíráme v zemi Vinland. Snäfels ztroskotal. Zbylo nás jen málo. Není co jíst. Já zraněn zmírám ...

 Zpátky