Příběh jednoho Myše

Žil byl jeden Myš. Pro pořádek dodejme, ono na světě žilo více Myšů, ba co dím, velmi více Myšů, ale tento příběh je o jednom Myšovi.

Náš Myš, jak už to u Myšů bývá, žil v Díře. Žil tam se svými rodiči, prarodiči, praprarodiči a prapraprarodiči, sestrami, bratry, sestřenicemi, bratranci a vůbec s celou Myší rodinou. Myšové si potrpí na vícegenerační příbytky, ono při těch cenách a té rychlosti, jakou přibývají, se není čemu divit.

Jako jeden každý Myš měl i on jméno. Třeba se jmenoval Hryzalka, byli-li jeho rodiče z konzervativní ortodoxní unionistické rodiny, mohl se jmenovat Mickey nebo taky Ten-jakejsi-spratek-co-se-hm-narodil-tuhle-na-jaře-asi-v-květnu. Určitě to ale bylo jedno, poněvadž kdo kdy navštívil Myší rodinu, zjistil, že v takovém zmatku jsou jména tak akorát pro kočku.

Náš Myš měl několik předností. Byl sečtělý. Pozor, pro méně pozorné čtenáře, sečtělý, ne sečtený, neboť od toho rozdílu se odvíjí pointa tohoto příběhu. Narozdíl od ostatních Myšů, každou knihu, každé noviny, než je rozcupoval, přečetl. Tento jeho podivínský zvyk mu vynesl přezdívku Myšogénes. Málokterá Myš ví proč, rozhodně všechny si ale myslí, že mu to patří.

Další Myšogénovou důležitou vlastností byla jeho zbytnost. Byl tak úplně neschopný, že nikomu nechyběl. Nešlo jej poslat na pole pro klásky, do špajzu pro sýrec. Jediné, čím se zapsal do dějin budování Myší společnosti, byla nesmrtelná sentence, již pronesl, když ho maminka v dobré víře poprvé vyslala z domů, aby byl užitečný. Se slovy: "Pracujme s pílí usilovnou na národa poli pšeničném" se vrhl pod kombajn, byl vcucnut strojem a poté vyplivnut spolu s obilkami na korbu náklaďáku. Pouze díky bdělému zákonu zachování hybnosti, který jej vrhl přes brlení, zůstal nám Myš zachován. Od té doby si ho nikdo netroufne poslat dělat něco užitečného, maje obavy, aby to nedopadlo ještě hůř.

A v posledku měl Myš ještě jednu zajímavou přednost. Těžko tuto vlastnost nazvat předností, ale vzhledem k tomu i onomu, on osobně ji za takovou považoval. Jen si tak ležel pod listem jitrocele, žmoulal nějaké to semínko, kterých je všude dost a dále na sobě pracoval. Oprošťoval se postupně od tršny neboli údělu vlastního Myšům. Klidně bychom ho mohli prohlásit za myší variantu Siddhárty Gautama, jinak též zvaného Buddha. Pomalu spěl k bódhi, k nalezení pravého Já. Rozplétáním upádány se měnil v mudrce, arhanta. Byl totiž hloubavý.


Ta pitomá sčítací komise, a že to teda byl dost uhozený nápad, měla tu čest vidět první Myší nirvánu. Nezkušený pozorovatel by ji bezstarostně zaměnil za dobře vyhloubenou myší díru. Tak v podstatě nebýt onoho opravdu ujetého nápadu se sčítáním Myšů, nikdo by si byl nevšiml, že je Myšogénes v čudu.

 Zpátky