Trojzvuk o bláznu, mnichu a draku Lung

Jasně oranžové polibky slunce se prodíraly skrze rozevláté rákosí. Holokrký blázen si máchal nohy v podvečerním hedvábí řeky. Úkosem pozoroval trávu, zelenou srst nekonečna, žlutý list tančící po vršcích jejích stébel až k spočinutí na hladině. Blázen zabořil ruku do písku, hýbaje prsty sledoval jemné vlnky sypajících se zrnek. Znenadání ji prudce vytáhl až se písek rozprskl do všech stran.

"Člověče, nepadá ti ten písek do očí?" Blázen se otočil. Šedovlasý stařík v šarlatovém plášti, s udičkou a bosý. Oči mu slzely, těžko rozhodnout zda od písku nebo neustálého mnutí.

"Nestarej se, blázne!", odvětil mu Holokrký, "raději si pojď sednout k mému stolu."

Stařík se supěním a za pomoci bambusové tyčky těžce dosedl: "Děkuji ti." "Nádherný večer, což?" řekl po chvíli, když odložil udičku a uvelebil se. Šedýma očima mžouravě bloudil po obzoru, potom vytáhl z rukávu svitek a začal jej číst. Napínal v tom pološeru oči, brblal si pro sebe jako voda v okapu a po tváři se mu rozléval blažený ruměnec.

Holokrký se mu přestal věnovat. Naproti se vybatolil z rákosí párek mandarinských kachen a začal štěbetavě dovádět. Blázen vyskočil a začal napodobovat jejich rozverné poskakování a křik.

Stařec mezitím dočetl, pečlivě smotal proužek papíru, převázal ho stužkou a vstrčil zpátky do rukávu. Otočil hlavu k Holokrkému: "Člověče, věříš na draky?"

Ten se zastavil v rozevláté pozici a úzkostlivě se rozhlédl: "Draci nejsou draci."

Stařík souhlasně pokýval hlavou: "Pojď si sednout k mému stolu."

Blázen si přitiskl pěst pravé ruky na srdce a lehce se uklonil: "Díky, pane."

"U nás v klášteře", mnul si mnich řídkou bradku, "žije drak Lung. Patří mu Perly Života, červená, bílá a černá. Každý den první ranní dotek světla otevře chrámové dveře a s ním do něj vstoupí Nový den. Drak Lung jej pozdraví a chvíli spolu mlčí. Den potom rozepne křídla a vydá se na Západ."

"Jaké je ticho draka Lung?", nesměle se zeptal Holokrký.

"Je ocelověmodré, jako dvouhlasé zvony, teplé stiskem ruky a má jasmínovou vůní." Blázen se údivem a nadšením zvedl na dlaň vysoko nad konečky trav. Stařík pokračoval: "Potom se drak promění úderem gongu ve slavíka a odletí do zahrad. Chodíme jej poslouchat a Mistr tu moudrost zapisuje." Vyklepal si svitek z rukávu a podal jej bláznovi. Ten svitek držel v rukou, zavřel oči a otočil se zády k mnichovi.

Na místě mezi řekou a zvýšeným břehem, porostlým keři, začal vzduch skelnatět a jiskřit. Objevil se lehký opar, houstnoucí v mlhu. Vše se zastavilo a vynořila se postava. Dívka s vlasy černými jak mlčení hlubin, oči jí žhnuly ohněm, bílý šat, úsměv spravedlivé cesty. Stařec vstal: "Ano, to je drak Lung." Vstal a hluboce se uklonil. Jakmile se narovnal, zazněl vzduchem očistný zvuk měděného gongu a směrem k polím odlétali dva slavíci.

Stařík sebral spis ze země a vrátil jej do rukávu. Sešel k řece, ponořil ruce do vody a vytáhl rybu. Zabalil ji do cípu pláště, na břehu zvedl udičku a opíraje se o ni, šel cestou ke klášteru.

Mezitím slunce naposledy pohlédlo na zemi a z opačné strany přiběhlo Noční zvíře s hvězdami na hřbetě. Těžké dveře chrámu se neslyšně zavřely.

 Zpátky