Kaubojův den

Slunce se dralo všemi možnými průsvitnými otvory do pokoje. Ležel na zádech a koukal do stropu. Na obličeji mu hrál vševědoucí úsměv. Nadzvedl se na loktech, pohlédl na svou spolunocležnici. Pak ji radostně plácl po holém zadečku.

"Dnes mám svůj den, myško," dodal.

"Vole," odvětila něžně královna minulé noci, otočila se na druhý bok a pokračovala v dospání víru předešlých událostí.

Odhodil peřinu a vstal. Bosky docapkal do koupelny a provedl nutné civilizační procesy, které zakončil výběrem oděvu vhodného pro to, co nazval 'svým dnem'. Ještě obout, naposledy pohledem polaskal ztepilé tělo oné šelmy, jež se, jak doufá, samostatně sbalí a tiše zmizí.

Když sbíhal po schodech, nefungující výtah kvitoval s nadšením jako symptomatický políček přetechnizované apokalypsy prorokům zítřka, dveře jako obvykle nebyly zamčené navzdory přísnému nápisu přilepenému v jejich duševním středu paní správcovou: "zavýrejte dvéře, strašně se tu krade".

Slunce se nemilosrdně opíralo do všech reflektivních ploch a plošek, kterými se zapšklé lidstvo bránilo blahodárné kombinaci energetických částic obsažených ve slunečním záření, ježto předtím prošlo i filtry atmosferickými. I tak byl rád, že má na sobě aktivní biologický odstiňovač.

Ani ne půl kroku od domovních dveří narazil na první plakát. Nahulatá slečna s kůží barvy čerstvého těsta demonstrovala zvukový dodatek své story: "s přípravkem Myvea užijte si své pokožky".

Postavil se před plakát. Kauboj. Kaubojův den. Sepjav obě ruce v kajícném gestu, vystrčil oba ukazováčky vpřed jako hlaveň svého šestiraňáku. Odjistil palci. Zamířil na modré oko krásky a vypálil. Střela pronikla plexi krytu bilbórdu, modrou kontaktní čočkou, vetkla se do měkké tkáně oka, kudy prosvištěla hnána třetí větou Newtonovou do mozku a týlem ven.

Spokojeně zamručel. Políbil žhavou hlaveň a zbraň opět rozložil. Kaubojův den.

Jeho trasa byla nabitá motivy, jež silou takřka nadpřirozenou přitahovaly pozornost. Jeho a šestiraňáku. Politik dštící ústy, jimž s povislého koutku odkapával med spolu se slinami, mladá matka skotačící na pobřeží azurového moře, kde místo písku jí pod nohama skřípaly vybělené lebky odpůrců civilizace, spokojený důchodce, který za pět let bezstarostného života po ukončení produktivního věku prodal své děti mateřské korporaci, aby ona poté donutila je udělat totéž s jejich potomky. Řidič tramvaje zesnul se sluchátky psychovolkmena na uších, prodavačka v masně pak zrovna krájela na plátky ekologické hovězí maso, vypěstované hladovějícími indickými zemědělci někde v Kašmíru. Sklo zařinčelo a symfonie bortící se podchlazené kapaliny dokonale dotvořila atmosféru; křišťálové střípky vetkané v rudé tkáni masných výrobků. Mezi tím pak čerstvá a horká krev prodavačky jako kontrapunkt ke zmrtvělosti vystavených produktů i chladné kráse roztříštěné výlohy.

Kauboj v dobré náladě dorazil na zastávku podzemky. Dva výrostci s herními konzolemi implantovanými do spánkových kostí a s obrazovkami vsazenými do očnicových oblouků se věnovali hře.

"Mám ho, kurva, mám ho," zařval jeden, třesa se v adrenalinové záplavě. Ztmavlé oko obrazovky nejprve zmléčnělo a pak z průhlednělo. Druhý výrostek uznale pokýval hlavou: "A žes mu to, kurva, natřel. Bž bž a byl tuhej!" Oba vítězoslavně zaryčeli.

Kauboj přistoupil k výrostkovi, jenž zrovna úspěšně odpravil svého herního soupeře.

"Odpráskni mě," a podal mu svůj šestiraňák.

Zmatený mladík potěžkal zbraň v ruce a v zápětí ji upustil na zem. V obličeji se mu v rychlém sledu mihlo několik výrazů, jež byly zkresleny množstvím elektroniky, tiše vrnící po kůží. Zvracel ale nefalšovaně.

"Jsi slaboch, píčo," řekl Kauboj, přiložil si zbraň pod bradu a vystřelil.

Z odklopivší se lebky vyrazila kulka a za ní krev a žmolky mozkové tkáně. Pár kapek zpestřilo i jednotvárný povrch plastikových obličejů obou kyberhrdinů. Dávili pak na sucho společně. Kauboj se tiše sesul do jejich zvratků a jiného substrátu na podlaze podzemky. Přistál na Druhém břehu. Kaubojův den.

Za normovaných 180 minut se před řeznictvím Ekologická strava objevila sklenářská parta. Zaměstnanci Stravy uklidili zbytek nepořádku, jenž si neodvezla policie a zbývalo už jen vsadit nové sklo.

Jeden z party, Pepan, vylezl na korbu a pomocí mechanické ruky sundával novou tabuli skla dolů.

"Tondo, tak kdo to dneska vyhrá, Reál nebo Bajer?"

Parťák mu jen odpověděl pokrčením rameny a několika prudkými kopy se snažil dostat ze své pracovní obuvi docela malý kousek ekologického hovězího masa, jež na chodníku uniklo likvidaci.

 Zpátky