obyčejný člověk

"...ve smyslu ÚSTŘEDNĺHO DOGMATU MOLEKULÁRNĺ BIOLOGIE, postulátu, podle kterého přenos genetické informace z nukleové kyseliny do nukleové kyseliny či proteinu je možný, ale její přenos z proteinu do nukleové kyseliny možný není. ..." (S.Rosypal & kol., Molekulární genetika, SPN 1989)

Nejsem jen tak obyčejný člověk. Jsem asistent Johna Pledge z Laboratoří molekulární genetiky university v Yale.

"Tohle povídejte své babičce!", rozhořčeně práskl svazkem," víte, to je..."

"Já vím", odpověděl Pledge. Vedoucí oddělení genetického inženýrství při Federálním úřadu pro vynálezy a patenty Vergil G.T.Halifax se opíral o stůl a pokud by byl býval neztratil rozvahu a důstojnost, nebyl by teď brunátný. Ten svazek nesl název Řešení problému zpětné translace a její aplikace. "Taková věc by prostě nikoho ani nenapadla."

"Skutečně je to tak?", tajně zadoufal Vergil H. v návalu rozčarování.

"Ano, jistě", ukázal na mě," Žije? Žije, takže to funguje", uzavřel Pledge. Halifax, jakoby chtěl ještě něco říct, se posadil s otevřenou pusou. John a já jsme odešli zpátky do ústavu.

Vergil Halifax usedl večer doma ke stolu, před chvílí si sem donesl plnou konev silného indického čaje a začal pracovat. Jeho žena v takových případech zná vždy dost přítelkyň pořádajících nějakou párty, takže je klid. Znovu si nedůvěřivě přeměřil titul, otevřel svůj starý linkovaný blok, z plechovky od Queens toniku vytáhl tužku a s nádechem otevřel desky.

1. Model systému
1.1 Hardware
Při zpracování modelu enzymového komplexu bylo použito počítače AIC 400. ...

Vešli jsme do příšerně vyuzené místnosti v 5.patře universitního výpočetního střediska určené pro obsluhu. Od stolu s haldou různých papírů, disket a prázdných obalů od čokoládových tyčinek se zvedl muž.

"Hahoj, Hone!", zahlaholil s plnou pusou a napřáhl směrem k Johnovi umatlanou dlaň pravé ruky.

"Nazdar Georgi. Něco bych od Tebe potřeboval."

"Ho tak, chem ch tím," dožvýkal," co to bude?"

"Potřebuju něco sjet na ejajsíčku. Ale tak, že o tom budu vědět jenom já a ta vrba, co jí svěřuju svá intimní tajemství."

"Fijú!," hvízdl George a otřel si rty," O.K. Už se třesu."

John se posadil k Georgovi u terminálu: "Mám tady," vzal si ode mne svou aktovku," model a potřebuju ověřit dynamiku. ..."

Vergil si nalil další šálek. V duchu se podivil, jak náročnou simulaci nechalo vedení střediska Pledge dělat. Dopil a pokračoval.

2. Primární syntéza enzymového komplexu in vitro
2.1. Metody a instrumentace
Syntéza byla provedena metodou, popsanou v práci Guinsberga a Toota (5) a to na komerčním zařízení...

Rešerše týkající se syntézy složitých bílkovin nebyla sice příliš obsáhlá, ale výběr vhodné metody vzhledem k okolnostem, to byl oříšek. Můj první velký úkol. John mi věřil. V době, kdy vymýšlel své životní dílo, já kamufloval jeho práci. Před rokem jsem přerušil. Mám cukrovku. Denně si musím píchat insulin. Nenávidím to. Sem jsem se ale vrátil. Vyráběl jsem výsledky, které John předkládal na sezeních katedry, on mezitím v klidu pracoval.

Poťukával pomalu do papíru s poznámkami, výhled z otevřeného okna poskytoval obvyklý pohled. Město, obloha i okolí srostlo do hroudy černého kamene. Auto, které projelo pod oknem, ho probralo.

3. Aplikace
Jako nejvhodnější testovací organismus byla vybrána E.coli K4C. ...

Povedlo se to. Pomocí komplexu, získaného in vitro, jsme mohli vytvořit gen pro 'reverzní translasu'. Kromě regulačních oblastí je na něm kódován speciální transportní systém, čepička (pas jak pro vstup portem do buňky, tak i pro uchycení na 'držáku'), onen 'držák' (ribosom-like-protein), peptidyltranslokasu a tRNA dependentní - mRNA polymerasu. Úspěšně jsme přenesli gen do K4C. Pak to Johna napadlo. Proinsulin je vhodná bílkovina. On to ví.

Seznam literatury zabral dobrých šest stran. Vergil se jím prokousával jen pomalu. Těch jmen moc neznal. Konev už byla prázdná. Zvedl se, aby si zašel do kuchyně pro další. Zazvonil zvonek. Že by Jessie? Podíval se na hodinky. 21:45. To asi ne. Položil konev na parapet. Kukátkem se podíval do chodby. Pak ho zavřel a odemkl dveře: "Á, to jste..." Sesunul se na podlahu. Svetrem, kolem rány, začala pomalu prosakovat krev.

On to věděl. Teď leží s hlavou zapadlou mezi knihami na psacím stole, ruka křečovitě svírá revolver. Najdou ho tu, jako toho odporného chlapa z výpočetního, jako toho úředníka. Já nejsem jen tak obyčejný člověk. Už čtrnáct dní jsem si nepíchl.

Z kbelíku, stojícího před otevřeným termostatem a v němž byly naházeny všechny Petriho misky, páchla chlorovodíková. Umyvadlo bylo plné vlhkého popela. Ve dveřích šlo ještě zaslechnout doznívající kroky.

 Zpátky