Pravdivá historie o Josephu Jonesovi

Joseph Jones byl mladý. Každé ráno, když procházel vrátnicí, se na něj obořila stará, tlustá a ošklivá slečna Fulthamová: "Tak co, mladý muži, kdy do toho spolu kopnem'?" Ukousla si kus sendviče, kterých měla plná šuplata pracovního stolu, a s nacpanými ústy se řehtala. J.J. mlčky prošel kolem těch natřásajících se metamorfovaných sendvičů s do bíla staženými rty.

Joseph Jones byl svobodný. Vešel do kanceláře. Vždy se zároveň otevřely dveře prosklené pracovny pana Greenleafa, šéfredaktora Daily Chronics: "Dobrý den, pane Jonesi. Něco tu pro vás mám." V náručí mu přistála hromada okresních plátků. "Jako obvykle, pane Jonesi. Děkuji."

Joseph Jones byl totiž novinář. Malé kentucké městečko Longrifle mělo, spolu s mnoha jinými malými městečky v Kentucky, a snad i s jinými státy Unie, vlastní denní tisk. Prací J.J. bylo sledovat, co se píše jinde. Oficiálně se jeho rubrika jmenovala Co se děje v Zemi modré trávy, neoficiálně jí všichni říkali Drbna nebo Žvejkačková záplata. Proto čím víc jiných novin v jiných městech, tím víc práce. 'Proč se nevydávají jedny listy pro celý stát?', ptal se často pan Jones nad hromadou potištěného papíru.

Joseph Jones byl také nešťastný. Ale to se dozvěděl jen málokdo. Obličej pana Jonese mnoho nenapovídal a v jeho osobních papírech se to sekretářka, paní Kleinová, dočíst nemohla. Ve skleněné výplni šéfových dveří uviděl svůj obličej.

Ano, i dnes, stejně jako každý den ráno, znova a znova, v zrcadle nad umyvadlem, viděl toho malého kluka, kterým tenkrát byl. Prázdné dásně, v nichž chyběly všechny, horní i spodní, řezáky. Zubař mu je tehdy vytrhl k radosti celé rodiny. Viděl se komicky slintat. Slyšel se šišlat, jak šišlají mimina. Slyšel bouře zlomyslného smíchu.

Jak však nové zuby dorostly, J.J. s hrůzou zjišťoval, že je to ještě horší. Sledoval vystouplé špičáky, které se navíc jevily i delší. Ostatní zuby zdály tak křivé, až připomínaly žraločí čelist, kterou viděl v nějakém muzeu. Dlouho to nevydržel a zařekl se. Od té doby se tedy nesmál a mluvil jen se zatnutými rty, až mu pomalu rozumět nebylo. Táhl zarputile tuhle káru napříč osudem, tiše a odhodlaně. Zamrkal pálícíma očima a potěžkal svázané noviny.

J.J. došel do rohu kanceláře ke svému stolu, hodil na něj balík novin, opřel si aktovku o nohu stolu. Plášť i klobouk si pověsil na věšák. Usedl ke stolu, rozstřihl provázek na balíku a vytáhl první výtisk.

Tohle byla vždy chvíle pro paní Kleinovou. Tato mladá, temperamentní a poněkud všetečná dáma se s ním snažila celou tu dobu, co byl u Daily Chronics zaměstnán, sblížit. Takový pěkný mladík a takový nemluva.

"Čaj nebo kávu ?", zeptala se, ačkoliv znala odpověď.

"Čaj, paní Kleinová. Děkuji." Pak už obvykle mezi nimi nepadlo ani slovo.

Rozevřel noviny a přelétl titulky. President Calvin Coolidge ve Frankfortu. Výlety do Mamutí jeskyně? Nebezpečí na vás číhá na každém kroku. Hmm, z 'cirku v Louisville uprchla lítá šelma, hrozící zle okolí'. Nálezné, adresa.

Odložil noviny na kraj stolu, založil papír do psacího stroje. Lítá šelma na svobodě.

Za okny se zešeřilo. Noviny, ráno úhledně složené a převázané, skončily v koši na odpadky. Joseph Jones zaklepal na sklo dveří šéfovy pracovny. Na pokývnutí vešel. Položil na stůl na půl tuctu popsaných listů, z nichž se možná nějaký objeví zítra na třetí straně pod odporně stylizovaným obrazem kentuckých kopců a lesů. "Děkuji pane Jonesi. Nashledanou a dobrou noc." J.J. si vzal svůj plášť a klobouk a vyrazil do sychravého říjnového večera.

Obvykle zašel po práci do Jimova baru na rohu ulice, ale dnes cítil se nějaký nachlazený a tak spěchal domů. Přešel silnici a vydal se po druhé straně směrem k domkům v Jižní čtvrti. Vítr pískal mezi domky, chvíli tiše, chvíli hlasitě. Mraky se líně převalovaly, smaženy na nízkém plameni žlutobílého obzoru. Zahnul do užší, tmavé uličky. Změť polostínů tančila po chodníku.

Od stromu, stojícího před místní školou se odlepil jeden dlouhý stín a hrozivě se zastavil uprostřed cesty. Joseph Jones vzhlédl. Proti němu stojící muž vypadal docela obyčejně, až na nůž, kterým mířil na J.J. Ten se zmateně zastavil. Chvíli sledoval blížícího se muže. Zaplavila jej zpožděná vlna strachu. Srdce se rozbušilo, stáhl se mu žaludek. Lehce se chvějící ruce se zaťaly v pěsti. Muž se stále blížil a ruka s nožem klouzala směrem k tělu pana Jonese.

Ve snaze vykřiknout k smrti vystrašený pan Jones otevřel ústa. Vyšel z nich však jen podivný skřek. Muž s nožem zahlédl v mdlém světle vyděšené gesto pana Jonese a uslyšel zoufalý výkřik. V tom okamžiku se mihl v mysli Josepha Jonese obraz žraločí čelisti a tygra, vrhajícího se na ubohou oběť. Šelma na svobodě.

Prudce vyrazil vpřed. Překvapený muž upustil nůž a pokusil se otočit a utéct. J.J. však byl rychlejší. Zakousnul se do hrdla. Oba upadli na zem. Muž mával zoufale rukama a snažil se osvobodit. Jones však nepustil. Vytrvale drtil svým stiskem mužův krk. Tiché bublání a chroptění zvolna ustávalo. Muž se ještě naposledy vzepřel a zůstal ležet. Joseph Jones vstal a pohlédl na ležící tělo. Olízl si rty. Cítil sladkou chuť, která ho naplnila teplým pocitem nastalého klidu. Zbytek si otřel kapesníkem. Sebral ze země aktovku a pomalým, leč jistým krokem, odcházel domů.


O týden později prošel Samuel Rosenberg vrátnicí Daily Chronics, kde seděl vrátný, pan Kobein. Samuel byl také mladý, svobodný a také novinář. Vešel do kanceláře. Od šéfredaktora, pana Maughtyho, dostal balík novin. Pověsil si klobouk a plášť.

Rozřezal balík a vytáhl první noviny. Přelétl titulky. Minulý týden tři oběti uprchlé šelmy v Longrifle. V Hall Bridgi začaly vycházet první celostátní noviny Hlas Kentucky. Z fotografie se na něj radostně zubili dva sebevědomí, mladí muži. Pod ní stálo: Šéfredaktor a vydavatel Hlasu Kentucky, pan Joseph Jones a pan Jack MacMillan. Má to tak někdo štěstí, pomyslel si Samuel, a založil do psacího stroje nový arch papíru.

U stolu se zastavila paní Kleinová: "Čaj nebo kávu?"

"Kávu, děkuji," odpověděl s rozverným úsměvem pan Rosenberg. Paní Kleinová se však zadívala na fotografii v novinách. Krátce pohlédla na Samuela a se zamyšleným výrazem odcházela připravit kávu.

 Zpátky