Den D

Stejně jako celý národ K byl i Kapitán dnes trochu nervózní. Stál na můstku své lodě a hladil rukama přístrojovou desku. Cítil napětí pulzující prostorem, energii jeho národa, chystajícího se k velkému činu. Byl hrdý a připravený.

Mužstvo se organizovaně naloďovalo. Sebevědomí příslušníci národa K, v plné polní, se usazovali na svých místech. Jejich rozčilené brebentění plnilo vzduch výboji odhodlání.

"Občané, vojáci",· začal svůj projev Kapitán, "jako již po nesčetněkráte, i dnes, v Den D, máte tu čest sloužit svému národu. Generace před vámi toužebně upínaly svou mysl k svému cíli. Dnes jste vy pověřeni završit jejich dílo. Završit úplné vítězství, vítězství, jež vás učiní nesmrtelnými. Vojáci, pravda a právo jsou na vaší straně. Bojujte srdnatě a odvážně, bojujte za svůj národ. Věřím vám."

Průduchy byly uzavřeny, stroje začaly příst. Z velké základny Plovoucí Ostrov #2546542 se vynořily první ladné invazní koráby a vydaly se na svou vítěznou pouť.

"Jůůůůů, mamíííí, sněžíííí!!" vykřikl Jerry. Rozeběhl se s vyplazeným jazykem vstříc vločkám. Bílý příval masivních vloček se neúnavně, po milionech, snášel k zemi. Tající sníh mizel pod koly automobilů, pod nohama chodců. Ty šťastnější vločky uvízly ve vlasech, na větvích stromů, na střechách. Paní Thompstonová jen rozzlobeně vzdychala, krotíc zdivočelého syna: "No tak, Jerry, nevyplazuj ten jazyk! Nejez ten sníh!" Sama nastavila tvář studenému doteku a nechala se jím unést.

Jedna z mnoha vloček v Jerryho dlani se od okrajů zvolna měnila v kapku vody.

 Zpátky