Tajné pozorování

"No tak, Jerry, to snad nemyslíš vážně." Jeremiah Thompstone, kterému byly nedávno čtyři, seděl nad talířem dušené mrkve s vepřovým a bramborami. To by samo o sobě nemohlo Thompstona seniora nijak udivit. Jenže Jerry už tu tak seděl druhou hodinu. Paní Thompstonová byla snad poprvé od jeho narození o víkendu někde pryč a Jerryho poprvé hlídal otec. Ten v domnění, že jeho syn se nijak zvlášť neliší od něj, předpokládal délku oběda tak deset minut. Řekl Jerrymu, že až se nají, má dát talíř do dřezu a odešel na zahrádku za domem. Teď se vrátil a s překvapením zjistil, že jeho syn stále ještě obědvá.

"Jerry, Jerry," popošel k němu a napřáhl ruku k trestajícímu pohlavku. Náhle se zastavil. Obešel stůl a sedl si naproti. Jerry s naprostým klidem zrovna nabral na lžičku dvě kostičky úplně studené mrkve a začal je usilovně přežvykovat. Žvýkal a žvýkal. Rovných sedmdesát sekund. Pan Thompstone si povzdechl. Tak takhle to dál nejde. Ještě chvíli vydržel Jerryho pozorovat. Zamyšleně si při tom mnul bradu a špulil rty... když to najednou přišlo.

Postavil se a vážně se podíval na hodinky: "Tak ti nevím Jerry, jestli si nepospíšíš, nestihneme to odpolední tajné pozorování."

Jerryho čelisti na chvíli zastavily svou usilovnou činnost. Upřely se na něj dvě překvapené dětské oči. Vzápětí se zbytky vystydlého oběda v mžiku ocitly tam, kde měly být už před notnou chvílí.

"Tajné pozorování?," zeptal se Jerry, když ukládal talíř ke špinavému nádobí," Co budeme pozorovat, tati?"

"To ti povím až po cestě," zaimprovizoval senior, "obuj se a jdeme."

Oba dva kráčeli po Yellowstraw Street směrem k parku. Ten bláznivý nápad se panu Thompstonovi líbil čím dál víc: "Víš, Jerry, chodím tudy každý den z práce a do práce. Chodím tudy už dlouho, ale jen někdy je tu vidět něco opravdu zvláštního. Jenom někdy."

"Co to je, tati?"

"Vidíš, tam na konci ulice, u parku, zahneme za roh. Ta ulice se jmenuje Bolzanova," to už byl Jerryho otec v ráži, "tam mají domky takové kratičké vlastní silnice, odbočující z ulice, ty vedou dolů pod dům, do garáží. A v těch garážích žijí blci. Blci na kolečkách."

"Blci?," Jerry sklonil hlavu a zamračil se. To slovo ještě neslyšel. Vzpomínal si na zvíře, co se mu říká vlk. Z pohádek.

"Jasně, blci. S tichým mručením se otevřou dveře garáže a vyjede blk na kolečkách. Potom jezdí po ulicích, po teplém asfaltu. Jezdí strašně rychle. A taky je nemůžou všichni vidět. Jen někdo."

"A my je uvidíme?"

"Já už jsem je viděl. Tak snad ano. Ale nevím jestli je uvidíš i ty. Blci se neukazují lidem a dětem, co jedí pomalu."

Jerry už vzrušením poslední větu ani nevnímal. Na rohu Yellowstraw a Bolzano street se přikrčili a pomalu šli sehnutí kolem plotů. Ve vzduchu něco viselo. Jerry samou zvědavostí a napětím přestal dýchat. Náhle se zhluboka nadechl. V poledním tichu se jeho nádech zdál neskutečně hlasitý. Pan Thompstone se málem lekl. S úlevou se podíval na syna. Hned potom na dveře garáže u protějšího domu. Ozývalo se odtud tiché mručení.

"Podívej, tati, podívej!", šeptal co nejhlasitěji Jerry. Otec mu tiskl ruku. Oba, jako hypnotizovaní, hleděli na otevírající se dveře. Motor dveří zmlkl.

Zespoda vyjel blk na kolečkách. Zastavil se uprostřed silnice, rozhlédl se doleva, pak doprava a plavně se rozjel po tajícím asfaltu. Když zahýbal z Bolzanovy na Stolzovu, měl už dobrých osmdesát mil v hodině.

 Zpátky