Klubu AS, Taerblith Dh’uillen - Děti Chaosu

Upíři - mýty a legendy
 


     Na začátku všeho byl patrně strach. Strach z mrtvých a jejich návratu. Strach z neobvyklých úmrtí. Strach z neobvyklých živých.

     Vampyrismus, tedy strach z upírů, se objevuje mezi lidskými kulturami s pohřbem intaktních těl, jiné kultury, s žárovými pohřby tyto mýty většinou nemají... Lidé pak měli strach, že se ti, kteří zemřeli za podezřelých okolností, mohou vrátit na svět jako nemrtví a škodit živým. Těla zdánlivých upírů pak byla různě zohavována: ukroucená či odseknutá hlava je uložena v jiné části hrobu, odseknuty bývají také končetiny, případně jsou svázány či spoutány. Ústa vampýra jsou ucpána kamenem či kusem kovu, v hrudním koši jsou pak zbytky po vražených kolících. Nezřídka jsou těla posypána květy česneku či mákem a zasypána kameny nebo trnitými větvemi. Hroby a těla byla takto v drtivé většině případů upravena až po prvním pohřbení a následné exhumaci. Další zvláštností je, že až na ojedinělé případy, šlo o těla mužská.

     Kdo tedy byli ti upíři? Dle lidmi tradovaných legend, upír je bytost, která má, v různém podání, více či méně stejné vlastnosti. Je zlou, nemrtvou bytostí, má husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající z úst. Po půlnoci či za úplňku saje krev, nemá stínu a neodráží se v zrcadle. Vládne zlému počasí, umí přivolat bouři, krupobití či větrnou smršť. Umí se také přeměňovat, ve vlka či v netopýra. Pohybuje se výhradně v noci, má strach ze světla, denní světlo jej zabíjí a ve dne je bezmocný a přebývá v kryptách nebo rakvích.

     Bezmocnosti v denní době se dá využít k jeho likvidaci, neboť žádná ochrana proti němu není tak jistá, jako jeho odstranění. Je-li nalezen hrob upíra, a to podle hlasitého mlaskáni, nerozloženého těla v hrobě či jiných indicií, nejlépe je upírovi probít srdce kolíkem z hlohu, trnky, osiky či dubu a useknout mu hlavu. Nejjistějším způsobem je však jeho tělo spálit.

     Legendy znají několik podob upíra, někde dokonce splývá představa upíra a vlkodlaka. Lidské slovo upír či vampýr, prý přišlo s lidmi z jejich světa a znamenalo démona, který se vsaje, vkousne nebo démona, který uniká z hrobu. Co se týče slova vlkodlak, werwolf či lykantrop, jde prý též o lidská slova, znamenající toho, kdo má kůži vlka či člověkovlka.

     Kdo však byl těmi upíry, dokud lidská rasa nepoznala naši rasu? Tělesně či duševně postižení lidé? Či lidé vůbec zvláštní, např. čarodějové? Nebo to byli normální lidé, oběti nějaké choroby? Lidské záznamy, získané vyššími upíry při vizionářských cestách Sférami popisují zhruba toto:

     1. Dvacet až třicet dní po smrti uvedeného A. P. stěžovali si někteří obyvatelé vesnice, že jsou v noci krutě trýzněni; z nich pak skutečně čtyři osoby zemřely. Aby tomu zlu učinili přítrž, vykopali zmíněného A. P. asi za čtyřicet dní po jeho smrti z hrobu a shledali, že jeho mrtvola jest úplně neporušená, že mu tekla zcela čerstvá krev z očí, uší a nosu, že rubáš a prostěradlo v rakvi byly veskrze zkrvavené atd. Poněvadž z toho poznali, že zde běží o skutečného upíra, probodli mu podle obyčeje srdce špičatým kůlem, přičemž

      2. vydal zcela dobře slyšitelné steny a vyšla z něho hojnost čerstvé krve. Spálili tudíž mrtvolu ještě téhož dne a popel hodili do hrobu. Všichni, kdož byli upírem usmrceni, stali prý se rovněž upíry. Vykopali proto svrchu zmíněné čtyři osoby z hrobu, vyšetřili je stejným způsobem, propíchli jim srdce kůly a spálili je rovněž na popel. K tomu připojili svědci, že Arnold Paole útočil též na dobytčata a vysával jim krev. Poněvadž pak

      3. lidé požili z těchto dobytčat maso, ukázalo se brzy, že jsou v obci noví upíři, a skutečně v době tří měsíců zemřelo sedmnáct mladých i starších osob, a to většinou bez předchozí nemoci ve dvou až třech dnech. Při tom hlásil

      4. hajduk J., že jeho snacha S. před patnácti dny se odebrala svěží a zdráva na lůžko, o půlnoci však se strašným křikem za velkého zděšení naříkala, že syn hajduka, jménem M., zemřelý před čtyřmi nedělemi, ji rdousil, a že cítí velkou bolest na prsou. Od té doby chřadla, až osmého dne zemřela.

      Potud vypověděli svědci.

      Ještě téhož dne odpoledne odebrali jsme se v průvodu uvedených hajduků na hřbitov, abychom dali otevříti hroby, podle udání podezřelé, a plníce vysoký rozkaz, prohlédli mrtvoly v nich pohřbené. Při tom se ukázalo podle výsledků pitvy toto:

      1. Mrtvola ženy jménem S., dvacetileté, která zemřela před třemi měsíci po třídenní nemoci, byla úplně neporušená, bez veškeré stopy hniloby. Po otevření mrtvoly se ukázalo in cavitae pectoris množství čerstvé krve. Cévy, a to artérie i vény, nebyly naplněny sraženou krví, nýbrž byla v nich nalezena právě tak, jako v plicích, játrech, žaludku a ostatních vnitřnostech, čerstvá a tekutá krev, jako u zdravého člověka. Na nohou a rukou byly nalezeny čerstvě narostlé nehty a čerstvá kůže.

      2. Mrtvola ženy, jménem M., asi šedesátileté, zemřelé po tříměsíční chorobě a před devadesáti dny pohřbené. V dutině prsní bylo nalezeno mnoho tekuté krve. Vnitřnosti byly v témže stavu, jako pod číslem 1. Při pitvě mrtvoly vyslovili všichni přítomní hajduci podiv nad otylostí zemřelé, kterou všeobecně od mládí znali jako velmi hubenou a vyzáblou, takže její otylost nastala až po smrti. Stala se upírem, poněvadž jedla maso z ovcí, zahubených upíry.

      3. Osmileté dítě, ležící v hrobě již devadesát dní, bylo shledáno zcela ve "stavu upírském".

      4. Mrtvola šestnáctiletého syna hajduka, jménem M., pohřbená před devíti nedělemi po třídenní nemoci, se podobala ve všem ostatním upírům.

      5. Totéž bylo shledáno u sedmnáctiletého syna hajduka, jménem J., jenž zemřel po třídenní nemoci a byl v hrobě osm neděl a čtyři dny.

      6. U mrtvoly ženy, jménem R., pohřbené před šesti nedělemi po desetidenní nemoci, bylo nalezeno velké množství čerstvé, tekuté krve nejen v dutině prsní, nýbrž též in fundo ventriculi. Totéž bylo shledáno u jejího dítěte, pohřbeného před pěti nedělemi ve věku osmnácti dnů.

      7. Mrtvola desetiletého děvčete, zemřelého před dvěma měsíci, byla shledána zcela ve "stavu upírském". V dutině prsní měla mnoho čerstvé krve.

      8. Vykopané mrtvoly jisté ženy hajdukovy, zemřelé před sedmi nedělemi, a jejího, před jednadvaceti dny zemřelého děcka byly nalezeny v pokročilém stupni hniloby, ač byly pohřbeny v téže půdě a v přímé blízkosti ostatních otevřených hrobů.

      9. Mrtvola třiadvacetiletého sluhy jistého hajduckého desátníka, jménem R., pohřbená před pěti nedělemi, byla nalezena rovněž v pokročilém stupni hniloby.

    10. Totéž bylo shledáno u ženy zdejšího barjaktara, zemřelé před pěti nedělemi, a jejího dítěte.)

    11. Mrtvola šedesátiletého hajduka S., zemřelého před šesti nedělemi, byla nalezena neporušená, bez stopy hniloby s množstvím čerstvé krve.

    12. Rovněž ve "stavu upírském" byla nalezena mrtvola dvacetipětiletého hajduka M., zemřelého před šesti nedělemi.

    13. S., dvacetiletá žena hajdukova, zemřelá před osmnácti dny po třídenní nemoci, byla nalezena v obličeji úplně červená a živé barvy; je to táž, která byla - jak svrchu vylíčeno - zemřelým synem hajduka Miloem o půlnoci rdoušena. Na pravé straně pod uchem měla dlouhé, krví podlité místo. Při otevření rakve proudila jí z nosu čerstvá krev, jakož byla nalezena i v dutině prsní. Též její vnitřnosti byly neporušené.

    Po vykonané prohlídce byly mrtvolám, u nichž byly shledány příznaky upírství, přítomnými cikány zutínány hlavy a s jejich těly spáleny, popel byl pak vržen do řeky. Ostatní mrtvoly byly vloženy zase do svých hrobů.

     Jde o autentické dokumenty z předindustriální éry lidstva.
 
      Většina lidských legend o vampyrismu tedy mluví o epidemiích, rychlých a zdánlivě nezapříčiněných úmrtích, nikoliv o ojedinělých osobách. Co mohlo být příčinou? V souvislosti s hledáním možných chorob, jež by byly podkladem pro uvedený jev, byly vyslovovány nejrůznější domněnky. Některé vyslovované argumenty jsou kuriózní až absurdní. Vcelku instruktivní dobový záznam případu vampyrismu  je onen výše uvedený. Došlo tam k záhadné epidemii úmrtí. Lidé, zemřelí na tuto epidemii, v hrobě nehnili, přestože lidé zemřelí z jiné příčiny a současně či později pohřbení na tomtéž hřbitově vykazovali jasné známky rozkladu. Mrtví měli zachovány vnitřní orgány, ty se zpravidla při dekompozici mrtvého těla kazí nejdříve, a tekutou červenou krev v cévách i tělních dutinách.

      Někteří autoři zpochybňují citované svědectví vojenských ranhojičů mj. proto, že nalezli krev v tepnách. Ta bývá většinou během agónie vypuzena křečovitým stahem jejich stěn vypuzena do žilního systému. Nemohlo však jít o purpuru, uvedený stav totiž bývá spuštěn bakteriální infekcí, která bez moderních antibiotik vede k rychlé smrti a rychlému posmrtnému rozkladu. Některé dobové popisy uvádějí mrtvolný rozklad končetin ještě žijících pacientů. Proto je krajně nepravděpodobné, že by těla lidí, zemřelých z této příčiny, byla nalézána v hrobě nedotčená. V takovémto případě lze naopak předpokládat prudký bakteriální rozklad.

      Je tu ale jiná možnost, objevená teprve nedávnoi na Novém Světě. Jedovaté produkty hub a plísní, tzv. mykotoxiny trichotheceny (rod Fusarium), popř. v kombinaci s ochratoxinem a některými dalšími mykotoxiny a jejich projevy v organizmu člověka však uvedenému obrazu naprosto vyhovují. Došlo by k úmrtí za příznaků purpury, krev by zůstala nedotčena a mrtvolný rozklad by tyto mykotoxiny přinejmenším zbrzdily.

      Uvedené argumenty svědčí pro to, že za představami o vampyrismu se skrývá konkrétní zkušenost s podobnými otravami potravou. Houby, a tedy i mykotoxiny trichotheceny, se objevují v plesnivém obilí. Minimálně 5 % obilí je v nepříznivých letech zasaženo těmito houbami a plísněmi, takže lidé i dobytek, krmíce se jím bezelstně, umírali za podivných okolností. Mykotoxiny pracují s časovou prodlevou, takže lidé zdánlivě zdraví jsou najednou bledí, mají halucinace, nejčastěji je navštěvují a trápí mrtví, mají bolesti, jsou apatičtí, krvácí z mnoha malých ranek a mají krví podlité oči. Jejich těla po pohřbu v hrobě se jenom nadouvají, ale netlejí, krev je stále tekutá. Není proto divu, že lidé na tento jev reagovali, jak reagovali.

      Stařičké lidské mýty a nové zkutečnosti Nového Světa způsobily prolnutí vampýrských mýtů s realitou upírů. Lidé, zahleděni sami do sebe a do svých kratičkých životů a pokroucených legend, zaměňují své nemocné za příslušníky našeho rodu a své fabulace za realitu.