Klub AS, Taerblith Dh’uillen - Děti Chaosu

Brevíř moderního upíra
 


Kapitola první: Úvod

Upír, též vampýr, jak přečasto nazýván, jest monstrem noci. Nocí se plíží a krev z ladných šíjí ubohých panen saje. Však chcete-li se před upírem nadmíru dobře ochrániti, svěcené vody, amulety bohů posvátné i věnec česneku si kolem hrdla dáti musíte. Jakmile bídný upír pach česneku ucítí, moc boha silného zmerčí či po něm vody svěcené chrstnete, jak strom podťatý k zemi se skácí. Pak kladivo do ruky jedné, osikový kůl do ruky druhé jměte a srdce této zrůdy bezbožné kůlem oním probijte. Hlavu pak bezbožníka od těla oddělte a obé do hrobu tak uložte, by hlava u kotníků monstra spočívala. Když oudy mu svážete a bedra kameny zatížíte, jedině tak jeho řádění ukončeno bude a upír zprovozen ze světa jest.
                                                                                                                           Physiologus

Pod pojmem upír si lze většinou představit nadpřirozenou bytost s nadlidskými schopnostmi, o které se říká, že v noci saje lidem krev. Jde prý obvykle o ne-mrtvého, jenž vstal z mrtvých, zemřev za podivných okolností nebo byv takto potrestán za činy spáchané za svého života. Jiná verze říká, že je to duch některých zemřelých, příkladně čarodějů či lidí, kteří prý měli vlčí zuby již při narození apod., jenž v noci saje krev spícím lidem i zvířatům.

Jak už to tak ale většinou bývá, lidé ze strachu i nevědomosti fabulují strašlivé příšery. Mylné obecné mínění je následkem mytologizace vampirismu. Většina toho, co se obecně traduje o upírech, je vybájeným nesmyslem. Pojem upíři (také vampýři) je v Obecné řeči pojmenováním pro příslušníky druhu Vampyrus. V Hen Llinge se užívá termín nosph'erathu, který je původem z jazyka upírů, a označuje tu skupinu upírů, kteří se nejčastěji s lidmi a elfy setkávali, Bratři z Erathu - Nnosfew Erathun. V obou případech jde o souhrnný název pro skupinu fyziologicky si podobných příslušníků dvou poddruhů druhu Vampyrus nocturnus, kteří se však často diametrálně liší v mnoha psychologických a psychosociologických aspektech. Nejedná se tedy o ne-mrtvé, tedy o ty, kteří nejdříve museli nejprve zemřít, aby se mohli opět zjevit v nové podobě, kteří by přes den spali v rakvích, schovávajíce se před spalujícími slunečními paprsky a čerpali tak síly na své noční výpravy, jak se často mylně předpokládá. Jde o biologický druh, který ke svému životu v zásadě vůbec nepotřebují ani lidskou, ani jakoukoli jinou krev.

Obecně můžeme říci, že upíři (tedy rod Vampyrus) se dělí na tři druhy: Vampyrus volaticus, Vampyrus venatus, a Vampyrus nocturnus, zahrnující ještě dvě subvariety Vampyrus nocturnus lamia a Vampyrus nocturnus potens.

čeleď: upírovití (Vampyridae)

rod: upíři (Vampyrus)

druh: upír létavec (Vampyrus volaticus) - fleder (triviální jméno)
          upír lovec (Vampyrus venatus) - ekimma
          upír noční (Vampyrus nocturnus)

poddruh: upír noční vamp (Vampyrus nocturnus lamia)
                 upír noční vyšší (Vampyrus nocturnus potens)

Krom flederů, jsou všechny druhy upírů jsou humanoidní, svými tělesnými proporcemi se podobají lidem či elfům. Větší odlišnosti můžeme objevit při zkoumání vnější i vnitřní anatomie, především pak v soustavě pohybové, oběhové, smyslové a nervové.

Charakteristickým rysem upírů (krom flederů a ekimm) je rovněž mnohem silnější propojení s Mocí, než je tomu například u druhu Homo sapiens sapiens. Podobné propojení můžeme objevit například i u mágů po jejich zaostření vůle, ovšem u upírů se jedná o jev stálý a nikoli přechodný, jak je tomu u mágů. Toto propojení s magickými rovinami je neoddělitelnou součástí a podstatou upíra, jenž si toto propojení, krom vyšších upírů, neuvědomuje. Toto slouží především k zisku energie, např. k netopýří lykantopii, k využití PSI apod.). U vyšších upírů je tato provázanost podstatně silnější než u upírů nižších.


Původ upírů

A tam, na světě Erath, Loqen, Pán Bytí, zrodil své děti, aby zaplnil půstý svět.  Učinil je slabými, ale dal jim schopnost sílit prostřednictvím sebe. A tak byli jen jeho otroky. I postavily se děti svému pánu.  A rozhořel se požár největší, přivolaný Loqenem, aby napravil řád věcí. Mnoho jeho dětí zahynulo. Ti, kdož přežili, byli rozptýleni po světech a prokleti, aby nikdy nenašli klidu, neboť Brány byly uzavřeny.
                                                                                                                            Ereboos

Poměrně komplexní pohled na původ i život upírů před Konjunkcí Sfér nám podává Ereboos (překládáno jako Pravdivá Kniha nebo někdy Kniha Pravdy). Odmyslíme-li si některé mytologizující aspekty v tomto díle, můžeme poměrně přesně dokumentovat vývoj upírů jakožto biologického druhu. Ereboos je svým způsobem druhová kronika vedená kněžskými klany. Ne-upíří literární zdroje již nejsou tak spolehlivé, množství momentů je v nich popsáno nejasně, nejsou objasněny ani jejich zdroje (např. Nosph´erathu aen Tir ná Beá Arainne od elfského učence Creviena Baile Nieth apod.).

Pokud uvěříme Ereboosu a několika málo dalších zápisů, které však převážně vznikly až po Konjunkci Sfér (a které mají poněkud více vědečtější charakter než Ereboos), domovským světem upírů je Erath (v Hen Llinge nazýván Mainistir Laitreach). Jednalo se o svět s nesmírně agresivním životním prostředím – hladina kyslíku ve vzduchu dosahovala jen asi osmi procent, v ovzduší bylo rozptýleno velké množství oxidů síry a dalších, za jedy obecně považovaných plynů. Hvězda, kolem které Erath obíhal, vyzařovala relativně více UV i viditelného záření, než je tomu např. na Tir ná Beá Arainne (upíry zvaný Yta). To mělo, mimo jiné, za následek i celkově dramatičtější a agresivnější rostlinný i živočišný vývoj.

Nehostinné prostředí a vysoká druhová variabilita spolu s mnoha mutacemi způsobily, že v pozdním vývoji biosféry došlo především k fylogenezi nočních predátorů (stále silnější aktivita mateřské hvězdy v oblasti UV nutila především k nočnímu typu života), mezi nimiž si postupem času vydobylo výsadní čeleď Vampiridae, především rod Vampyrus, jež se vyvinul v inteligentní tvory. Ereboos hovoří i již vymřelých příslušnících této čeledi, jež byli našimi předky,a sice rodech  Cirea  a Helebor. U rodu Vampyrus proběhl růst mozkovny spojený s přechodem na všežravost (ovšem lov zůstal důležitým zdrojem potravy) a objevila se schopnost užívat nástroje. Nutností přizpůsobit se nepřátelskému prostředí silně ovlivnila vlastnosti Vampyrus nocturnus jak po fyzické, tak i psychické stránce (např. bleskové reflexy, složitý a bezchybně fungující imunitní systém schopný odfiltrovat téměř jakékoli známe nemoci a toxiny, téměř neuvěřitelné regenerační schopnosti, silná teritoriální intolerance vůči nepřátelům etc.). Obrovský rozvoj byl zapříčiněn především efektivnějším využitím nervové soustavy.

Vampyrus nocturnus je výsledkem přirozené evoluce rodu. S rozvojem biotechnologií došlo k vývojové regresi a divergenci druhu na tři nové druhy: Vampyrus volaticus (výrazná raptorinteligence, schopnost létat), Vampyrus venatus (výrazná raptorinteligence) a Vampyrus nocturnus. První dva druhy obětovali sociální inteligenci za lepší schopnosti vyrovnat se prudkým změnám - snížený průměrný věk, raptorinteligence na úkor sociální inteligence a jiné anatomické změny.

Přímý předek druhu Vampyrus nocturnus není znám, archeologický výzkum komplikují podmínky Erathu. Molekulárně genetickými metodami, však lze zkonstruovat pravděpodobné předky analýzou DNA. Nejbližšími známými příbuznými zůstávají již v historické době vyhubený druh Cirea velocis a již dříve vymřelí Helebor puteor a Helebor ingens

Spolu s biologickým rozvojem docházelo i k rozvoji sociálnímu – společnost byla založena na silném klanovém zřízení (srovnej s Klany Marthské Vysočiny od Morcuse la Fontaine), kde každý klan ovládal své teritorium a s ostatními klany byl v permanentní lokálních konfliktech. To, spolu s rituálním vyřizováním sporů nikoli nepodobným skelligským rituálům, vedlo jen pomalu k dalším společenským změnám. Teritoriální feudalismus neznající nevolnictví expandoval spolu s klany po všech třech kontinentech Erathu. Vědecký pokrok byl inspirován touhou poznat a vymanit se z koloběhu nekontrolovaných změn. Byl zaměřen převážně na medicínu, genetiku a thaumaturgii. Právě díky aplikované genetice a thaumaturgii dosáhl druh Vampyrus nocturnus vysoké úrovně.

Konjunkce Sfér však mnohé změnila. Průchod kosmickým magicko-časoprostorovým vírem vyvolaným Konjunkcí způsobil, že genetický materiál vyšších upírů byl v mnoha případech narušen, což znamenalo nevratné a nezvratné změny (velké množství upírů tyto změny nepřežilo).

Právě díky Konjunkci se však u vyšších upírů probudilo něco, co bylo až do té doby výsadou pouze některých náhodných jedinců. Došlo k propojení s rovinou Moci (tzn. že vyšší upírů jsou vysoce magickými bytostmi, podobně jako například jednorožci, draci či kočky). Vyšší upíři tak získali přímý přístup k Moci.


Moc, a její vliv na vyšší upíry

Je zcela zbytečné snažit se zabít jakýkoliv druh upíra pomocí osikového kůlu a česneku. Jak známo, všem, kteří se kdy pokusili zabít upíra právě tímto způsobem, se podařilo pouze jediné – upíra buď nesmírně pobavili nebo naopak nesmírně rozzuřili. Proto takových prostoduchých metod neužíváme. Užíváme meč. A ještě je třeba mít štěstí. Pokud nemáte štěstí a nerozetnete upírovi, ve snaze jej zabít, mozkovnu, už vám mnoho ze života nezbývá.
                                                                                                        Zaklínačská manuskripta

Magie a spojení s Mocí je na Tir ná Beá Arainne skutečnost, a zaslouží si proto bližší pohled. Nejdříve by ale bylo vhodné říci, co to vlastně je a proč jde o tak důležitou věc.

Obecně je svět rozdělen do dvou rovin: materiální a magické. Magická rovina existuje paralelně s fyzickou (energetickou) rovinou. Je zdrojem Moci, magické energie, a zároveň médiem, jímž se tato energie pohybuje. Ačkoli se magický a fyzický prostor do značné míry liší, spojuje je společný rozměr času.

Moc ve své rovině je stejným prazákladem, jako energie v rovině fyzické. Má vlastní zákony a tvoří vlastní emanenci, např. ve formě magických bytostí. Ti, kdož mají přímý přístup k magické rovině, ti se mohou pohybovat v obou rovinách a užívat Moc dle jejich schopností  a zkušeností. Moc emanuje též do fyzického světa jako aura, stejně jako fyzické předměty emanují do roviny magické jako tzv. negativní aura. V magickém prostoru se tvoří magické emanence, vytvářené ve fyzickém světě Mocí nadanými a mohou působit skrze rozhraní rovin nebo se emanují v nějaké fyzické podobě v našem, fyzickém světě.

Nižší i vyšší upíři jsou magické bytosti, vyšší upíři jsou bytostmi s přímým přístupem jako například jednorožci, draci či kočky. Mají všechny výhody i nevýhody takovéto formy bytí. Jsou citlivější na některé magické obranné i útočné prostředky, mohou ale sami Moc užívat. Stříbro působí spíše na nižší upíry, posvěcené předměty pak působí podle Moci, jíž disponuje daná emanence boha v magické rovině. Užití některých bylin, jako třeba česneku, je čirou pověrou, vyvěrající z analogie působení léčivých či jedovatých rostlin na fyziologii.

U vyšších upírů se oběvila velmi zvláštní vlastnost spojená s magickým maskováním, dokáží zamaskovat svou vlastní auru, takže je téměř nemožné zjistit jejich přítomnost pomocí magické detekce.


Kapitola druhá: Nižší upíři

Svět v podobě, jaké ho známe, se přiblížil ke svému konci. Nadchází věk meče a sekyry, věk vlčí. Nadchází čas Bílé Zimy a Bílého Světla, čas Šílenství a Nenávisti; Tedd Deireádh – Čas Konce. Svět zahyne v mrazu a neobrodí se, než východem nového slunce. Tak praví proroctví elfské vědmy Ithlinne Aegli aep Aevenien. A my? My toto proroctví naplňujeme. Vraždíme se navzájem, vybíjíme ohrožené druhy, genocida a pogromy jsou na denním pořádku. Podél cest lhostejně míjíme zohavené elfy naražené na kůl. My se ale musíme naučit žít v klidu a míru. A je jedno, budeme-li mít za sousedy elfy, gnómy, půlčíky, vlkodlaky či vampýry. Všichni jsme Dětmi Přírody.
                                                                                                           Nicodemus Bernini: Postilla

Nižší upíři jsou jako druh funkčně vyváženou formou všežravců s loveckými instinkty. Jsou schopni obsazovat téměř všechny druhy nik, na Tir ná Beá Arainne se nižší upíři rozšířili po celém světě s výjimkou polárních oblastí.

Nemožnost najít přímého předka rodu Vampyrus vedla po Konjunkci Sfér až k značně extrémnímu názoru, že Erath není skutečným domovským světem upírů, ale že tito sem byli zavlečeni neznámo odkud, snad katastrofou podobnou Konjunkci Sfér a místní podmínky Erathu pouze ovlivnily zavlečence zde již existujícími druhy. Ereboos sice tento výklad nepřipouští, ale například volnomyšlenkářský klan Bbruqsa již na tradice zanevřel.

Fledeři a ekimmy mají nerozvinutou druhou signální soustavu, u této skupiny hrají velkou roli instinkty. Naproti tomu nižší i vašší upíři mají již druhou signální soustavu plně rozvinutou a druhy této skupiny jsou dokonce inteligentnější než průměrný jedinec druhu Homo sapiens sapiens, avšak chybí jim lidská touhu po expanzi a ovládání druhých a svého prostředí. Nižší i vyšší upíři se soustřeďují více na ovládání sebe sama a udržení.

Typickým znakem této rozvětvené skupiny je to především velký mozek s rozvinutou šedou kůrou mozkovou, dále krácená obličejová část lebky, čelisti obsahují dvaatřicet zubů, přičemž dentes canines v horní čelisti bývají vždy prodloužené, poměrně velké oči posunuté a orientované dopředu, čímž je umožněno stereovidění. Velmi typická je též stavba končetin: skloubení ramene, u něhož je vždy zachována klíční kost, dovoluje pohyb rukou všemi směry; skloubení paže s ramenní kostí umožňuje šroubový, rotační pohyb ruky, podpořený ještě uvolněným zápěstím; na rukou i nohou je stále zachováno pět pohyblivých prstů s citlivými konci a drápy či plochými nehty na posledních článcích. Palce na rukou mají zvláštní stavbu a svalstvo, které jim se zbývajícími prsty umožňují známou uchopovací schopnost.

Z dochovaných studií, mezi nevýznamnější patří například kapitola Desky z Vienn v Ereboosu, můžeme soudit, že v domovském světě se jednalo o noční živočichy. Současné studie tuto hypotézu potvrzují: všechny druhy nižších upírů mají smysly přizpůsobeny k nočnímu životu, např. při studiu oka nižších upírů byl zaznamenán nepoměrně vyšší počet tyčinek k čípkům, což jim umožňuje lépe a ostřeji vidět za snížené hladiny osvětlení, avšak s průběhem času, zvláště pak po Konjunkci Sfér, se nižší upíři přizpůsobili i životu za dne, ačkoli u množství jedinců se objevuje světloplachost, která může mít spíše psychologické než fyzické aspekty.